„Věda by se měla dělat hlavně pro radost, pak teprve to má smysl a výsledky“ Vojtěch Adam

V roce 2018 získal prestižní ERC grant, a tím dostal možnost uskutečnit jeden z jeho velkých snů, který souvisí s léčbou rakoviny a „osudovým“ proteinem metalothioneinem. Byly to ale obrovské nervy! Všechno o projektu, jeho dalších snech i něco z osobního a kariérního života na Ústavu se dozvíte, pokud si poslechneme náš podcast.

Jak probíhal rozhovor s Vojtou se můžete dočíst ve výběru zde:

Čím si se vlastně toužil stát, když jsi byl malý kluk?

Vždycky jsem se toužil stát vynálezcem, a to mi částečně i zůstalo. V době, kdy jsem vyrůstal, nebylo tak jednoduché „vyčnívat“ z davu a moji rodiče museli často ve škole vysvětlovat, že jsem normální, i když to tak nevypadalo. Už jako malý kluk jsem pročítal encyklopedie, chtěl jsem všemu rozumět a chtěl jsem všechno umět. Naneštěstí jsem opravdu velice nešikovný, takže všechno umět nikdy nebudu.

Jak si se vlastně dostal k chemii?

Jako dítě jsem chtěl studovat podmořskou biologii, než jsem zjistil, že to nebude tak lehké studovat v České republice (smích). Protože jsem měl dobré známky a bavila mě matika a chemie, moje tehdejší učitelka chemie mi vnukla nápad jít na střední průmyslovou chemickou školu. Tam jsem se setkával s chemií už velmi podrobně, seznámil jsem se se skvělými lidmi a založili jsme i středoškolskou odbornou činnost, kde jsem se poprvé poznal vědu v praxi.
Je něco, podle čeho si vybíráš lidi, kterými se obklopuješ v práci?

Nejdůležitější, co potřebuju je, abych těm lidem mohl věřit. Většina lidí, kterými se v práci obklopuju, jsou zároveň mými blízkými přáteli, a to si myslím, že je to, co z nás dělá tak skvělý tým. Musí mezi námi být ta „chemie“ (smích).

MENDELU/Ústav chemie a biochemie: „Věda by se měla dělat hlavně pro radost, pak teprve to má smysl a výsledky“ Vojtěch Adam

Nezapomněl si na svoje studenty? Máš ještě čas učit?

Nezapomněl, bohužel ale toho času už není tolik. Mám ale vryté v paměti, že každý dobrý vědec si musí udělat aspoň minimum času na kontakt se studenty a předávat jim svoje vědění. Přednáším tedy předmět Biochemie u nás na Ústavu pro bakaláře, u těchto studentů to totiž považuji za nejdůležitější. Měli bychom ve studentech rozvíjet tu touhu po vědění, touhu dozvědět se víc než to, co si mohou přečíst v knížkách. O tom je celá chemie.

ERC grant – co to vlastně je?

ERC neboli Evropská výzkumná rada od roku 2007 vypisuje projekty a financuje badatelské výzkumy, které směřují za hranice poznání daného oboru. Podporuje individuální řešitele napříč zeměmi i obory. Stačí mít nějaký „groundbreaking“ nápad, který ještě nikdy nikdo neměl a který dokáže změnit svět. Pokud si svůj projekt obhájíte a získáte ERC grant, získáte nejenom finanční prostředky na jeho realizaci, ale také známku, že ve svém oboru něco znamenáte.

O čem je tedy projekt, na základě kterého, jsi tento grant získal?

Celý projekt se točí kolem toho osudového proteinu – metalothioneinu. Je to molekula, kterou v sobě všichni máme, a která podle našeho výzkumu souvisí se vzniky nádorových onemocnění. Může být důvodem, proč u některých lidí neuspěje léčba, která se u jiných lidí povede. Tento protein tedy může „bránit“ nádorovou buňku před jinak funkční léčbou. S touto myšlenkou jsme do Bruselu jel a na základě této myšlenky jsem postavil celý svůj výzkum.

Dospěli jste už k nějakým pokrokům?

Díky ERC jsme začali na projektu spolupracovat i se zahraničními vědci, práce ale probíhá i tady na Ústavu, a svůj čas tady tomu věnuje hodně lidí. Podařilo se nám zjistit a vyzkoumat na zvířecích modelech, že pokud zvýšíme tvorbu metalothioneinu v těle, zvýšíme tak resistenci nádoru vůči antibiotikům a léčbě. Tyto teorie byly známé již dříve, nám se ale podařilo je opravdu prokázat a dotáhnout je do zdárného konce. Potvrdilo se nám tedy, že jdeme opravdu správnou cestou.

Děkujeme Vojtovi za rozhovor, a doufáme, že si poslechnete celý díl a podpoříte tím nás podcast (Ne)Vědkyně!