Radek Zbořil - Nanomedicína: Megavýzva v lékařské diagnostice i terapii

Letošní přednáškový cyklus Současná chemie zakončila přednáška ředitele Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Radka Zbořila, který posluchačům v aule přírodovědecké fakulty vysvětlil, co je nanomedicína a jakou roli může hrát například při léčbě nádorových onemocnění. (Záznam pořídilo Oddělení komunikace UP v dubnu 2014.)

**Co je nanomedicína a jakou roli může hrát miniaturní svět nanočástic při léčbě například nádorových onemocnění? I na tyto otázky se včera snažil studentům odpovědět ředitel Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Radek Zbořil v přednášce, která na přírodovědecké fakultě uzavřela osmý ročník cyklu Současná chemie. **

Posluchači se mohli seznámit především s výzkumnými aktivitami olomouckého vědeckého centra v této oblasti. Nanomedicína přitom představuje jen zhruba dvacet až 25 procent vědecké práce RCPTM. Tamní badatelé v tomto směru svoji pozornost zaměřují zejména na využití nanočástic stříbra, oxidů železa a uhlíkových teček.

„Cílem přednášky bylo představit současné možnosti nanomedicíny a ukázat, že to není například jen cílený transport léčiv, ale i využití celé řady materiálů k diagnostice i terapii. Nanomateriály se mohou uplatnit i v metodách antimikrobiálních úprav. Existují i některé nové materiály, jako uhlíkové tečky, které se objevily před pár lety a mají nové vlastnosti z hlediska biodistribuce v organismu,“ uvedl Zbořil.

Perspektivní jsou uhlíkové tečky

Za jednu z nejprogresivnějších částí nanomedicíny považuje oblast, která se již označuje jako teranostika. V ní se mohou oba přístupy kombinovat. „Diagnostické a terapeutické postupy mohou mnohdy fungovat na bázi jednoho materiálu, který funguje jako diagnostická látka a současně třeba nese léčivo,“ vysvětlil Zbořil.

Z hlediska perspektivy považuje za nejslibnější metody, kdy odborníci například s pomocí magnetické povrchově zesílené Ramanovy spektroskopie detekují v tělních tekutinách některé biosubstance v úžasně nízkých koncentracích. Olomoučtí vědci například přišli s novou metodou zjištění dopaminu v mozkomíšním moku, což může být důležité například pro včasnou diagnostiku Parkinsonovy choroby.

„Druhou oblastí, kde vidím obrovský prostor, jsou uhlíkové kvantové tečky. Jsou úžasně biokompatibilní a buňky je doslova milují. Snadno se dostávají z těla ven a mají velmi vysokou selektivitu k nádorové tkáni. Jsou velmi malé a využitelné pro transport léčiv a dokonce i k léčbě nádorových onemocnění cestou fotodynamické terapie, kdy je můžeme ozářit vhodným světlem a následně zabíjet buňky prostřednictvím radikálů kyslíku,“ naznačil další směry bádání Zbořil.

Věda v podání mladých vědců?

Společným jmenovatelem letošního cyklu Současná chemie bylo stejně jako před rokem sepětí chemie a lékařství. Jakýmsi podtitulem byla Chemie a rakovina. S přednáškami vystoupili Miroslav Strnad z Laboratoře růstových regulátorů, Viktor Brabec z Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Tomáš Entrych z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.

Iniciátor celého cyklu Pavel Hobza z katedry fyzikální chemie už nyní přemýšlí o příštím ročníku. „Přemýšlím o změně formátu. V uplynulých ročnících jsem zval klasiky vědy. Nyní možná nastal čas, abych studentům ukázal, že jsou i mladí vědci a vědkyně zhruba do třiceti let. Kteří dělají krásnou vědu,“ uvedl Hobza. Spektrum prezentovaných oborů by se podle něj mohlo rozšířit. Do cyklu se letos přihlásilo zhruba 200 studentů.