Kamil Musílek: Každý výjezd do zahraničí mě posunul dál

Podle čeho si vybíral působiště své stáže? A co je podle něj nejdůležitější změnou, která se odehrála v české vědě?

Kamil Musílek vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Během studia absolvoval stáže na univerzitě v německém Heidelbergu a na University of St. Andrews ve Skotsku. Poté v rámci postdoktorandského období přesídlil na Fakultu vojenského zdravotnictví a absolvoval stáž ve Francii, následně přešel na Přírodovědeckou fakultu Univerzity v Hradci Králové. Zde dodnes působí jako vedoucí Katedry chemie a proděkan pro zahraniční vztahy. Jeho oborem je medicinální chemie. Zabývá se výzkumem léčiv a vývojem tzv. antidot, která mohou v případě zasažení člověka chemickou bojovou látkou, jako je například sarin, zachránit život. Za příklad zneužití chemických látek podle něj můžeme považovat válku mezi Irákem a Íránem v 80. letech, teroristický útok na japonské metro v Tokiu v roce 1995 nebo útoky chemickými zbraněmi ve válečném konfliktu v Sýrii. Jeho výzkum se týká i oblasti zemědělství, protože se řada těchto látek používá na polích, kde fungují jako insekticidy, a otravy insekticidy jsou léčeny podobnými antidoty.

Co se změnilo ve vašem vědním oboru od chvíle, kdy jste obdržel Cenu Francouzského velvyslanectví?

Než jsem nastoupil na dvouměsíční stáž v La Tronche u francouzského Grenoblu, vybíral jsem si pracoviště podle odbornosti. Chtěl jsem se naučit techniku molekulárního modelování. Kolegové z Francie uměli velice dobře krystalografii proteinů a pomocí počítače modelovali malé molekuly, které jsou schopny ovlivnit aktivitu enzymu. To jsem se chtěl na své stáži naučit a povedlo se to. Tyto techniky, které pomáhají navrhnout strukturu budoucích léčiv, se prakticky denně využívají, a to nám velmi pomáhá.

Co je podle vás tou nejdůležitější změnou, která se odehrála v české vědě?

Jsem příliš mladý na to, abych měl srovnání s dobou před revolucí, ale největší benefit vidím ve větší otevřenosti. Možnost cestovat pomáhá mladým lidem. Každý výjezd, který jsem absolvoval, mi pomohl posunout se dál, získat nové zkušenosti, metodiky i spolupracovníky.

Když jste byl na stážích v zahraničí, všímal jste si nějakých rozdílností ve vědeckém přístupu, vybavenosti laboratoří a podobně?

Určitě ano, v České republice jsme hodně vázaní na výkon, a někdy proto dochází k tomu, že se výsledky publikují příliš rychle a nejsou tak komplexní a ucelené. Z mého pohledu by bylo lepší, kdybychom měli v České republice dlouhodobější výhled financování, obecně vysokých škol a vědy, které by probíhalo třeba v pětiletém horizontu. Projekty, které teď můžeme získat, jsou krátkodobé, přitom delší horizont nabízí vědci lepší perspektivu a vede k výsledkům, které mají větší přínos pro společnost.

Umí čeští vědci dobře čerpat z grantů EU a dalších fondů? A jaký je nejdelší možný projekt?

U nás má nejdelší projekty zřejmě Agentura pro zdravotnický výzkum, tedy asi tři a tři čtvrtě roku. Evropské projekty, pokud vím, jsou trošku lepší a trvají okolo pěti let. Co se týče zapojení Česka do evropských projektů, zlepšuje se to. My jsme součástí platforem typu COST, které sdružují vědce se společným tématem, v našem případě je to Alzheimerova nemoc nebo vývoj nových insekticidů. Například některé typy komárů kvůli oteplování postupují čím dál více na sever. Je to celoevropský problém, dnes jsou už na jižní Moravě, kde přenáší západonilskou horečku, a tak se snažíme vymyslet insekticidy, které by je selektivně zabíjely.

Takže vědecká spolupráce na mezinárodní úrovni je důležitá.

Velmi důležitá. Každý tým má vlastní metodiky, kterými může někomu přispět. My kromě evropských partnerů máme spolupracovníky ve Spojených státech, Jižní Koreji nebo Malajsii.

Co vás inspirovalo k tomu dělat vědu?

Prvotním impulsem byla asi stáž v Heidelbergu. Tam jsem měl šanci pracovat ve skvěle vybavené laboratoři a získat zajímavé výsledky. Ty jsem potom transformoval do diplomové práce a rozhodl se pokračovat na doktorát. A protože se mi relativně dařilo, tak jsem si řekl, že na univerzitě zůstanu. A nakonec mě to přivedlo na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Hradec Králové.

Máte nějaký životní vzor, někoho, kdo vás inspiroval?

Životních vzorů mám víc. Vždycky pro mě byli inspirativní hlavně lidé, se kterými jsem přímo spolupracoval nebo mě vedli. Všichni moji školitelé, vedoucí a konzultanti, kteří mi umožnili něčemu porozumět a problematiku rozvinout.

Co byste řekl mladým lidem, kteří se chtějí vědě věnovat?

Jeďte do zahraničí a inspirujte se. Mějte otevřenou mysl a chuť učit se novým věcem. Protože člověk se učí celý život a teprve časem pochopí, že nic není navěky a všechno se mění, dnes velmi dynamicky. Velmi důležitá je mezioborová inspirace.