Sedm tipů na skvělou vědeckou kariéru

Vědci získávají během svého života zkušenosti a vědomosti, jak vybudovat úspěšnou kariéru. Taková zkušenost je sice nepřenositelná, ale jejich pohled může být pro začínající vědce nesmírně důležitý a inspirativní.

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Biochemička Jeniffer Doudna tento rok obdržela Nobelovu cenu za chemii společně s Emmanuelle Charpentier za návrh CRISPR-Cas9. Doudna je vědkyně a zároveň zakladatelka několika úspěšných biotechnologických firem. Myslí si, že vybudování dobrého týmu je jednou z cest k úspěchu. „Je opravdu důležité strávit čas se zájemci o práci ve vašem týmu a najít, co je motivuje, abyste se mohli přesvědčit, že nás všechny motivuje to samé.“

„Také je opravdu důležité se něčím dobíjet,“ uvažuje Doudna nad zachováním rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. A dodává: „Nemůžete jet stále na 110 % a očekávat, že to tak bude pořád a že budete zdraví. Nebudete podávat lepší výkony ani nebudete více kreativní.“

Doudna dodává, že i když je nějaké období velmi intenzivní, musíte si o to víc najít způsoby, kdy si vyčleníte čas jenom na sebe. Podle ní přicházejí nejvíce zajímavé nápady právě tehdy, pokud se na práci nesoustředíte.

Jít správným směrem a neustrnout

Martin Pumera, jeden z nejcitovanějších chemiků světa a vedoucí Centra pro pokročilé funkční nanoroboty na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (VŠCHT), doporučuje pracovat, pracovat a pracovat. „Ovšem, nesmíme se vydat špatným směrem,“ upozorňuje a dodává: „Mým mottem je, aby po mně něco kvalitního v životě zůstalo. Baví mě, když mohu otevírat dveře nových objevů. Nechci jenom vylepšovat práci někoho jiného.“

Podle Pumery je nejlepší strategií najít si místo, které zatím nikoho nezajímá, ale kterému opravdu věříte. „Běžte, nezastavujte se, i když víte, že je tam někde nehostinná poušť. Poušť přeběhněte a objevte, co je za ní. Ostatní vás pak budou následovat, protože od vás ví, co se tam skrývá a co před vámi nikdo předtím nikdy neviděl.“

Také je důležité, aby člověk neustrnul na jednom místě. Někteří vědci totiž dělají pořád dokola to samé, namísto toho, aby se svými schopnostmi a zkušenostmi každých pár let reagovali na to, co je důležité pro vědeckou i širokou veřejnost. „Musíš být tak dobrý, aby tě nemohli ignorovat,“ dodává Martin Pumera svůj oblíbený citát Steva Martina.

Najít si vzrušující téma

Charles M. Rice obdržel společně s Harvey J. Alter a Michaelem Houghtonem v tomto roce Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Klíčová ingredience pro úspěšnou kariéru je podle něj najít si vzrušující téma, které vás nesmírně zajímá. „Musíte v něm šťourat hlouběji a hlouběji, abyste odpověděli na zajímavé a důležité otázky. Musíte mít pro vědu opravdovou vášeň. Být vědcem není práce, je to hobby, které upřednostňujete před čímkoliv jiným.“

Podle Rice nikdy nevíme, kam nás dovede naše studium a kurzy, které absolvujeme během mládí. Mnoho vědomostí, které jsme se naučili, asi nepoužijeme každý den, ale i tak utvářejí naši osobnost.

„Studenti mají dnes neuvěřitelně velký přístup k informacím, mohou se k nim dostat jednodušeji, než jsme v jejich věku mohli my. Předpokládám, že musí stále rozlišovat, co je pravda a co ne. Moje rada je pracovat na kariéře, která vás naplňuje. Dělejte něco, kvůli čemu ráno vyskočíte z postele a jdete do toho.“

Mít velké štěstí

Člověk musí mít hodně velké štěstí, říká Olga Löblová, politoložka a socioložka na univerzitě v Cambridge. „Všimla jsem si, že někdy má člověk dobrou kariéru, i když na začátku neměl tak dobré publikace, ani neměl tolik zkušeností. A pak měl najednou štěstí. Například někoho potkal na konferenci nebo na něco přišel,“ popisuje, jak se vědec i jeho kariéra občas posunou zničehonic dál. Někteří naopak tvrdě pracují, píší publikace, ale úspěšnou vědeckou kariéru nemají. Něco jim chybí, asi kousíček štěstí.

Pozor na úzkou specializaci

Ředitel výzkumu ve Výzkumném ústavu Lunenfeld-Tanenbaum v Torontu Jim Woodgett tvrdí, že když si budujete vědeckou kariéru, obvykle to znamená, že se pomalu začínáte soustředit do jednoho bodu. Začínáte vědět spoustu věcí o velmi úzkém tématu, jste odborník. Máte potom obvykle důvěru sami v sebe a ve svoje téma. Zároveň předpokládáte, že i ostatní vás pochopí a vaši úzkou specializaci ocení. Klíčem k úspěchu je uznání tohoto omylu. Musíte si projít recenzním řízením a pohledy ostatních, abyste se mohli posunout.

„Poté, co jsem začal oponovat rukopisy a účastnit se recenzních panelů, pochopil jsem, že spousta vědců vnímá svoji práci jako středobod. Předpokládají, že rozumíte tomu, co říkají. Žádosti o grant, které jsou jinak velmi dobré, jsou doslova nabitá vědeckými podrobnostmi. To znamená, že kdokoliv, kdo není stejným odborníkem v dané oblasti, se jednoduše ztratí. Přitom je odpovědností autora komunikovat svůj výzkum tak, aby byl přístupný čtenáři. Pokud není recenzent mistr ve vašem oboru, je i potom vaše šance na obdržení grantu mnohem nižší.“

Woodgett upozorňuje, že vynikající vědci jsou obvykle také poutaví vypravěči. Tato schopnost nemusí přijít nutně přirozeně, ale můžeme se ji naučit.

Zabývat se tím, co vás baví

Eric Scerri, chemik a filozof vědy na University of Los Angeles, zakladatel mezinárodního časopisu Foundation of Chemistry, svým studentům říká, že cesta k úspěchu je zabývat se tím, co vás baví, a ne tím, co by vám hypoteticky mohlo přinést peníze. Bohatství je důležité, ale mnohem důležitější je uspokojení z dobře odvedené práce.

S kouskem štěstí můžeme dosáhnout obojího - pocitu zadostiučinění z vlastní práce a bohatství tím, že se stanete tím nejlepším v tom, co vás zajímá.

Riziko „líbivých“ oborů

Bojem proti stárnutí se zabývá Aubrey de Grey, biomedik a spoluzakladatel SENS Research Foundation na Singularity University. Podle něj je největší chyba, že mladí vědci chtějí pracovat v oborech, které jsou líbivé. Uvádí tři důvody proti. Zaprvé, že na takovém poli můžete udělat jenom malý pokrok. Platí, že pokud něco nevymyslíte vy, tak to za deset minut vymyslí někdo jiný. Také musíte jít s tím, kdo vám dává peníze a jít přes mrtvoly ve vztazích k vašim kolegům. Jednoduše je vás tolik, že se bez toho neobejdete. A poslední důvod je ten, že ve velmi rozšířeném oboru stejně pravděpodobně nevymyslíte nic nového. Vše je tak dokonale probádané, že je vše už dané.

„Namísto toho jsem si vybral obor, který byl přehlížen. Byl ale takový, kde jsem mohl opravdu něco vybádat. Určitě platí, že zpočátku nemáte tolik publikací v prestižních časopisech, ale s postupem času se vypracujete a zvýší se vaše šance, že dostanete grant právě vy,“ dodává de Grey.