Jak zacílit národní inovační strategii? Česko pilotem pro metodiku OECD
Pixabay/Denis Poltoradnev: Jak zacílit národní inovační strategii? Česko pilotem pro metodiku OECD
Naznačují to výsledky projektu OECD, v němž Česká republika hrála úlohu pilotní země.
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) podle zadání Evropské komise vytváří analytický nástroj, s jehož pomocí by si jednotlivé regiony mohly samy zjišťovat, jaké mají podmínky pro šíření inovací ve svém hospodářském a sociálním prostředí. Výsledkem projektu „A self-assesment toolkit for regional innovation diffusion“ bude sebehodnotící online nástroj, s jehož pomocí by si mohl každý region na základě odpovědí na sadu otázek a vyhodnocení statistických dat zjistit, kde jsou jeho silné či slabé stránky a na co zacílit svoji inovační strategii.
OECD si pro přípravu metodiky celého nástroje vybralo jako pilotní zemi Českou republiku, zastoupenou všemi čtrnácti kraji. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ve spolupráci s Českým statistickým úřadem poskytlo OECD sadu statistických dat a organizačně zajistilo několik setkání se zástupci krajských subjektů aktivně zapojených do inovačního systému. Byli to zejména reprezentanti inovačních center, vědeckotechnických parků, vysokých škol, center transferu technologií, klastrů a inkubátorů, zapojili se rovněž zástupci krajských úřadů, krajských kanceláří Czechinvestu a regionálních rozvojových agentur, nechyběli ani podnikatelé z firem daného kraje. Přítomni byli i zástupci DG REGIO Evropské komise.
Předběžné výsledky šetření byly zohledněny i v Národní výzkumné a inovační strategii pro inteligentní specializaci České republiky na roky 2021-2027, kterou na začátku roku 2021 schválila vláda.
Mírný inovátor s regionálními rozdíly
Šíření inovací lze definovat jako proces, prostřednictvím kterého firmy získávají znalosti, informace a inovace z vnějšku a využívají je ke zlepšení svých vlastních produktů a procesů. Česko se dle evropských statistik dlouhodobě řadí do skupiny takzvaných mírných inovátorů. Za průměrem EU zaostává například z hlediska ochrany duševního vlastnictví, výše venture kapitálových investic a nízkého podílu podnikání založeného na příležitostech. Na druhou stranu české malé a střední podniky vykazují relativně vysokou úroveň spolupráce a míra zaměstnanosti v rychle rostoucích podnicích je nadprůměrná. Inovační aktivity podniků jsou více koncentrovány než ve většině ostatních zemí Evropy, přičemž 5,6 % firem provádějících v Česku výzkum a vývoj je zodpovědných za 63 % všech výdajů na VaV.
Zpráva z šetření dále uvádí, že tuzemské veřejné výdaje na VaV jsou nízké, postrádají jasnou strategii a závisí na financování z Evropské unie. Výzkumné instituce navíc postrádají dostatečnou výši institucionálních prostředků. V neposlední řadě zástupci podnikatelské sféry upozorňují, že důležitá je přístupnost veřejné podpory na výzkum a vývoj. Podpůrné nástroje na podporu inovací jsou totiž do značné míry vnímány jako těžkopádné a časově i administrativně náročné, což je pro menší podniky limitující.
Pakliže má být naplněna vládní strategie z roku 2019, která má Česko dostat do deseti let mezi inovační lídry Evropy, budou se muset mimo jiné zvýšit výdaje na VaV na tři procenta HDP, více vyhodnocovat efektivitu prováděných opatření a tato opatření aktualizovat, zlepšovat systém ochrany duševního vlastnictví nebo zvýšit podporu spin-off společností.
Zpráva dále hodnotí jednotlivé české regiony a kategorizuje jejich vlastní inovační výkonnost. Jediná Praha je klasifikována jako „silný inovátor“, ostatní regiony jsou v kategorii mírných inovátorů, přičemž kraje Královéhradecký, Liberecký, Olomoucký, Plzeňský, Pardubický, Jihočeský, Jihomoravský, Vysočina a Zlínský jsou v podkategorii „moderate +“, zatímco Středočeský a Moravskoslezský kraj jsou v rámci kategorie spíše průměrné a Karlovarský a Ústecký kraj se řadí do podkategorie se znaménkem mínus.
Hlavními faktory rozhodujícími o pozicích krajů jsou mimo jiné vynakládané veřejné a soukromé výdaje na VaV ve vztahu k HDP kraje, podíl populace s terciárním vzděláním nebo relativní počty patentů a dalších způsobů ochrany duševního vlastnictví.
Z dalších výsledků stojí za zmínku například relativně nízká finanční gramotnost a absence dlouhodobé vize mezi českými malými a středními podniky v porovnání s většími společnostmi, malé množství aktivních investorů do inovací – tzv. „business angels“ a obecně malá dostupnost finančních prostředků pro rané fáze inovativních projektů. Navzdory důležitým hráčům v podobě agentur Czechinvest a Czechtrade se Česko také potýká s nízkou mírou internacionalizace, a to i v soukromém sektoru, opět více u malých a středních podniků.
Přečtěte si celou zprávu OECD včetně podrobného srovnání jednotlivých krajů.
Více o projektu si přečtěte na webu OECD.