RECETOX pomáhá s odpady v Kyrgyzstánu a Kazachstánu

Objev polychlorovaných bifenylů a začátek jejich masivního používání ve 30. letech minulého století se zpočátku jevily jako velký průmyslový pokrok. Podniky po celém světě je začaly užívat do kondenzátorů a transformátorů nebo třeba jako hydraulické kapaliny či teplonosná média. Zmíněná skupina syntetických organických sloučenin totiž vykazovala tolik žádanou chemickou stabilitu a zdálo se, že dobré vlastnosti nevykupuje žádnými negativy.

Bylo to však opravdu jen zdání, v 70. letech se zjistilo, že polychlorované bifenyly představují spolu s dalšími látkami s persistentními vlastnostmi vážnou hrozbu pro lidské zdraví. Vědci i vlády jednotlivých zemí od té doby bojují s jejich odstraňováním z životního prostředí.

Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), které se danou problematikou zabývá na Masarykově univerzitě, nyní pomáhá tento problém řešit i dvěma středoasijským zemím. „Jedná se o dva projekty, které řešíme pro Rozvojový program Organizace spojených národů. Využívají českých zkušeností a zkušeností našeho Centra s ohledem na řešení problematiky polychlorovaných bifenylů v Kazachstánu a Kyrgyzstánu,“ sdělil ředitel Centra RECETOX Ivan Holoubek.

Oba projekty mají podobnou strukturu. V Kazachstánu i Kyrgyzstánu už se konaly workshopy a diskuse o problematice zmíněných nebezpečných látek s pracovníky ministerstev životního prostředí, zdravotnictví a průmyslu i se zástupci vědecké a průmyslové sféry.

V listopadu se desítka expertů z každé země chystá naopak do Brna. „Budou se u nás seznamovat s problematikou legislativy, odpadového hospodářství, likvidace těchto látek a jejich stanovení ve vzorcích životního prostředí i technických materiálech,“ přiblížil Holoubek.

Problém? Nedostatečné vybavení

Ačkoliv se polychlorované bifenyly ani v Kazachstánu ani v Kyrgyzstánu nevyráběly, jejich masivní používání a velmi špatný systém hospodaření s těmito látkami v nedávné minulosti způsobily, že s nimi mají obě země dodnes problémy. „Aby tento problém mohl být řešen, musí existovat odpovídající legislativa. Jen na základě dobrovolnosti něco takového řešit nelze, zvlášť v zemích bývalého Sovětského svazu,“ upozornil na jeden aspekt problému Holoubek.

Jiný se týká toho, že se obě země potýkají s nedostatečným přístrojovým vybavením, které by efektivní boj s nebezpečnými látkami umožnilo. „Vzhledem k našemu současnému špičkovému instrumentálnímu vybavení proto možnost spolupráce velmi vítají. Byl to ostatně jeden z hlavních bodů diskusí během mých tamějších návštěv,“ naznačil Holoubek.

Podle jeho zkušeností je v obou zemích cítit zájem lidí o prostředí, ve kterém žijí. Odpadové hospodářství je tam však teprve v počátcích a od toho se všechno odvíjí. „V obou zemích stejně jako v Ruské federaci existuje řada zákonů, které však nejsou navzájem funkčně propojeny. Některé se teprve připravují nebo úplně chybí, existuje řada kompetenčních nejasností a všudypřítomné korupční prostředí, které je podle rozhovorů s odborníky vážným problémem,“ vyjmenoval Holoubek, jenž však cítí reálnou snahu najít řešení, které za to určitě stojí. „Obě země mají co chránit. Hory v Kyrgyzstánu jsou nádherné a bohaté a v obou zemích jsou nádherná a velmi cenná jezera.“