Můj cíl? Včasnou diagnózou rakoviny zachránit životy

Svým výzkumem bojuje proti rakovině. Sní o tom, že se díky objevům jeho týmu podaří zachránit i pacienty s rakovinou slinivky. Chemik Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice se svým týmem teď spolupracuje s centrem transferu technologií a hledá, jak dostat výsledky výzkumu do praxe. Jak vypadá transfer technologií z pohledu vědce?

Letos v červnu skončil Holčapkův tým práci na projektu nazvaném Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny. ERC grantem podpořený výzkum přinesl velice cenné výsledky, kromě jiného dvě podané evropské patentové žádosti. „Podařilo se nám vypracovat nové metody pro lipidomickou analýzu tělních tekutin, převážně krve, které s přesností přes devadesát procent umožňují rozlišit pacienty s několika druhy nádorových onemocnění od zdravých dobrovolníků. Do současné doby jsme zanalyzovali přes tisíc vzorků a studovali čtyři druhy rakoviny,“ popisuje profesor analytické chemie Holčapek.

Nejlepší výsledky zatím získali pro rakovinu slinivky, což je typ rakoviny s vůbec nejhorší prognózou přežití. Zejména kvůli tomu, že včasná stadia této nemoci jsou bezpříznaková. Jakmile se projeví příznaky onemocnění a nemoc je diagnostikována, tak už je většinou příliš pozdě na to, aby lékaři dokázali pacientům pomoci.

prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. (nar. 1971 v Třebíči)

• profesor analytické chemie na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice
• v roce 1995 promoval na Univerzitě Pardubice na katedře analytické chemie, v roce 1999 získal na stejné univerzitě doktorát
• od roku 2009 je na své domovské univerzitě profesorem analytické chemie, specializuje se na analýzu organických a bioorganických látek, především na lipidomickou analýzu
• se svým týmem pracuje na výzkumu typů rakoviny s vysokou úmrtností a bez spolehlivého screeningu, například rakoviny plic, prostaty, ledvin a slinivky
• bydlí v obci Ráby u Pardubic, je ženatý, má dvě děti

Co přesně by znamenalo, pokud by se podařilo vaši metodu převést do klinické praxe?

Pokud by se podařilo naši metodu převést do klinické praxe za účelem vysokokapacitního screeningu rizikových lidí, tak v případě pozitivního záchytu v časném stadiu by se mohla šance na přežití zvýšit. Nicméně cesta to bude velmi složitá a dlouhá. Vůbec si netroufám odhadnout, jestli vůbec a kdy se podaří uvést naše řešení do klinické praxe.

Proč?

Potřebujeme získat značné množství prostředků. Dále urgentně hledáme další studenty s opravdovým zájmem a chutí do vědecké práce, což je podobně těžký úkol jako získat peníze. O těch dalších vědeckých krocích mám relativně jasno, zbývá dořešit otázky finanční a personální. Uděláme pro úspěch maximum.

Když pracujete na výzkumu, přemýšlíte už v té chvíli, jestli půjdou výsledky snadno uplatnit v praxi?

Takto neuvažuji. Snažím se dělat věci, které mi připadají smysluplné, prospěšné a dosud je nikdo nedokázal vyřešit, nebo tyto otázky ještě nikoho nenapadly. Velice rád využívám znalosti z jiných oborů, které často úspěšně lze použít v nových souvislostech. Jednoduše řečeno, snažíme se dělat věci lépe a rychleji než ostatní, ale takto asi uvažuje každý vědecký pracovník.

Kam byste chtěl, aby váš současný projekt dospěl?

Mým vědeckým snem je zažít situaci, kdy naše metoda pomůže včas zachytit nemocného a lékaři mu díky tomu budou schopni poskytnout léčbu, která zachrání či výrazně prodlouží život. Taková situace by mně i mému týmu přinesla opravdu velké osobní zadostiučinění, že obrovské množství času věnovaného vědecké práci by mělo nějaký smysl v reálném životě.

Když mluvíte o reálném životě, daří se podle vás českým univerzitám uplatňovat inovace v praxi?

V posledních letech se zdá, že si akademická veřejnost i průmyslový sektor uvědomili, že je potřeba zlepšit provázanost akademického prostředí s praxí, aby inovace a vynálezy měly lepší praktické uplatnění. Často se ale stává, že jsou patentovány věci, které mají malou šanci dojít až k praktické realizaci. Takovéto vynálezy, v uvozovkách, nemají moc velký význam kromě bodového ohodnocení autora při akademickém hodnocení, což ale jistě není smysl patentové ochrany.

Jak je na tom Česká republika, co se týče převádění vědeckých výsledků do praxe, v porovnání se zahraničím?

Obávám se, že v tomto jsme na tom spíše hůře a máme co dohánět. I když existují výjimky, jako například Ústav organické chemie a biochemie. Tyto výjimky jsou obvykle vázány na nějakou mimořádnou vědeckou osobnost, jako v tomto případě třeba profesora Holého. I na naší univerzitě máme několik skupin, které úspěšně a pravidelně převádí své výsledky do praxe. Moje skupina s tím teprve začíná, a proto se musíme spoustu pro nás nových věcí naučit.

Musíme se pro nás spoustu nových věcí naučit, ať už je to třeba komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou nebo úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy.

Konkrétně které třeba?

Až do nedávné doby jsem byl klasický vědecký pracovník zabývající se základním výzkumem a neuvažoval jsem příliš o možnostech patentové ochrany či dokonce převodu výsledků do praxe. Způsob uvažování i prezentování informací je pro obě oblasti docela odlišný, například náš text pro návrh patentů musí být překládán z „vědecké“ do „patentové“ angličtiny, která je odlišná. Nových věcí je pro mě spousta, komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou, úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy a podobně.