Pavla Perlíková: Nemusí to dopadnout, ale je důležité to zkoušet

V laboratoři cílí na vývoj nových látek, které zabraňují metastázování nádorů, ve chvílích volna se věnuje rodině, nebo ji můžeme potkat v pražských lesích, kde běhá „orienťák“.

Pavla Perlíková ve své laboratoři Medicinální chemie analogů přírodních látek na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze vyvíjí nová léčiva, která by měla zabránit metastázování nádorových buněk. Jak se ale pozná, kterou látku má zkoumat?

Díky spolupráci s biology ví, jaké mechanismy používají nádorové buňky k vytváření druhotných ložisek. Proto může zacílit na potlačení těchto buněčných dějů a proteinů, které jsou v těchto procesech potřeba. Při výběru konkrétní látky se inspiruje aktivními přírodními látkami, ale používá i počítačový návrh struktur sloučenin. Pokud má nová látka nějaký účinek, pracuje na tom, aby se ještě prohloubil. „Moc lidí si neuvědomuje, že vývoj a testování nové látky trvá velmi dlouho a šance na úspěch je malá. S tím je potřeba počítat. Proces objevování může být dlouhý, ale ta odměna na konci ve formě posunutí znalostí o možnostech léčby dál mě moc baví. Je to motivace zase se pustit do dalšího bádání.“

Na práci vědkyně Pavle nejvíc vyhovuje, že každý den dělá něco jiného. Svůj čas dělí do výuky, psaní, bádání v laboratoři nebo se věnuje svým studentům. „Pochybnosti, jestli je vědecká dráha to pravé, se pochopitelně někdy vyskytnou, ale nemyslím si, že by to bylo jinde tak pestré,“ říká s úsměvem vědkyně, která se začala nedávno věnovat orientačnímu běhu. „To mi perfektně vyčistí hlavu od problémů. Běhám jenom rekreačně, ale volných chvilek v lese, kde není práce nebo moje děti, si opravdu užívám.“

Chemici jsou moje krevní skupina

Jak se vlastně vědkyně, která nedávno získala pětiletý grant v soutěži GAČR JUNIOR STAR, dostala ke svému oboru? „V dětství jsme měli doma docela dost domácích zvířat. Snila jsem o tom, že se stanu veterinářkou. Věděla jsem, že na to potřebuji být dobrá v biologii a chemii. Biologie mi ze začátku byla mnohem bližší,“ vzpomíná vědkyně, které se na poli přírodních věd dařilo už na střední škole. Díky svým úspěchům začala jezdit na soustředění mladých chemiků a biologů v Běstvině.

„Zjistila jsem, že chemie je ohromně zajímavá a že chemici jsou vlastně moje krevní skupina,“ vysvětluje vědkyně to, jak se dostala ke studiu chemie. I na vysoké škole se ale biologie úplně nevzdala, začala studovat oba obory. „Jako biolog mám na chemii trochu jiný pohled, ale na druhou stranu, chemie se v biologii taky nesmírně hodí. Nicméně musím říct, že jsem víc chemik,“ směje se Pavla, která díky svému rozhledu v přírodních vědách nakonec zakotvila v oboru, který se biologie dotýká.

Vzít do zahraničí partnera není pro ženu samozřejmost

Pavla vyjela po doktorátu do Dánska na University of Southern Denmark, kde ji doprovázel její manžel. „Moc nám pomohlo, že manžel je na volné noze a mohl pracovat z domova. Spousta mých mužských kolegů to řešila tím, že vyjeli a jejich partnerky je následovaly během rodičovské dovolené. Ženy to mají o něco těžší, těhotenství a kojení se neslučují s prací v chemické laboratoři. Znám kolegyně, které musely vyjet samy a mateřství odložit," přibližuje Pavla realitu, kterou nejedna vědkyně s touhou vyjet do zahraničí na zkušenou řeší.

Když se vrátila ze zahraničí, rozhodla se s manželem založit rodinu. V chemické laboratoři se ale pracuje se spoustou látek, které mohou poškodit nenarozené dítě. „Měla jsem štěstí, že jsem si mohla dovolit trochu tematicky uhnout a pustit se do biochemie, kde nejsou rizika tak vysoká. Nějakou práci v laborce jsem proto zvládla. Na mateřské jsem zůstala rok, a abych se mohla vrátit do laborky, tak jsem poté přestala kojit,“ vysvětluje maminka dvou dětí.

Vědavýzkum.cz/VŠCHT: Pavla Perlíková se svými kolegy

Zkoušet, zkoušet, zkoušet

Po návratu z rodičovské dovolené Pavla hledala instituci, kde by zakotvila. Podala tři granty a z nich vyšel grant z fondu Dagmar Procházkové, což je institucionální podpora VŠCHT. Na otázku, jak napsat úspěšný projekt, vědkyně váhá. „Každému projektu, který jsem psala, jsem věnovala stejný čas a píli. Jednoduše musíte zkoušet všechno, a hlavně si nechat od kolegů poradit. Myslím si, že podmínkou úspěchu ve vědě je výdrž. Často něco nedopadne podle vašich představ, ale i přes to je nutné najít v sobě sílu ráno vstát a znovu to zkusit.“

Mluvit s každým členem týmu

Během dalších měsíců začala pracovat na založení své vlastní skupiny a pečlivě vybírala lidi, aby sestavila funkční tým. „Klíčové je najít lidi, které baví vaše vědecké téma a se všemi členy týmu dobře komunikovat. Každý člen by měl vědět, co dělají ostatní a co je cílem výzkumu. Během postdoku v Dánsku jsem viděla, jak moc se dbá na mezilidské vztahy. Tam se například seminářů skupiny účastnily laborantky i sekretářky. Sice všemu nerozuměly, ale viděly, jak na tom jsou ostatní, jestli mají nějaký problém a hlavně, jestli také mohou nějak pomoci. To se snažím přenést i do chodu naší skupiny.“

Manžel mě podporuje

Pro vědkyně s rodinou je častým tématem vyvážení vědeckého a rodinného života. Pavla má velkou podporu v rodině, a hlavně v manželovi, který je časově flexibilní. „Máme to například rozdělené tak, že já jsem v práci brzo, abych stihla odpoledne děti vyzvednout. On je má na starosti ráno, aby je vypravil. Domlouváme se na tom, kdy je kdo doma a jsme schopní se v rodičovské roli účelně střídat. Důležité je nic neodkládat, protože nikdy nevím, kdy mohou být děti nemocné,“ povzdychne si Pavla, které pomohla dostat se zpátky do vědy podpora Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde tehdy pracovala. „Dostala jsem peníze na to, abych si mohla zaplatit soukromou školku v době, kdy děti do té státní ještě nemohly. To mi moc pomohlo. Doporučuji zkusit získat podobnou podporu od Nadačního fondu Martiny Roeselové.“