Pavel Hozák: Česká věda neumožňuje vysoce rizikové projekty

Při příležitosti otevření pracoviště elektronové mikroskopie Mikroskopického centra na Ústavu molekulární genetiky AV ČR jsme měli možnost si popovídat s jeho vedoucím Pavlem Hozákem. V čem je nové pracoviště unikátní? A má Česko možnost na kvalitní vybavení přilákat špičkové vědce ze západu?

Čím je nově otevřené mikroskopické centrum unikátní?

Technologie, kterými disponujeme, jsou jednak finančně náročné, jednak k nim potřebujete vysoce vyškolený personál, který pomůže zpracovat preparáty, získat výsledky a interpretovat je. Proto je naprosto klíčové, že je toto zařízení zpřístupněno v režimu open access, tedy komukoli z badatelské i průmyslové sféry. Je mu zde poskytnuta kompletní péče od konzultace až po zpracování dat. Umožňuje nám to národní síť Czech-BioImagining, která je součástí evropské síť EuroBioImaging. Jedná se o velký pokrok oproti minulosti, kdy byl přístup k podobným moderním technologiím velmi omezený.

K jakým posunům ve vědě může zařízení konkrétně přispět?

Vybavení nového zařízení nám umožňuje pozorovat vzorky ve stavu velmi podobném tomu, který měl vzorek zaživa. Přiblížit se k původnímu biologickému stavu vzorku je velmi důležité, protože díky tomu můžeme pozorovat třeba i tvary jednotlivých molekul a jejich interakce s dalšími molekulami. Víme, že například některá neurodegenerativní onemocnění jsou spojena právě s nesprávným sbalováním proteinů do jiné konformace. Nové vybavení nám tak umožňuje dělat výzkum, který dosud nebyl možný.

Jak hodnotíte současné materiálně-technické vybavení, které má česká věda k dispozici?

Jsem toho názoru, že Ministerstvo školství začalo ve spolupráci s dalšími subjekty velice kvalitním způsobem umožňovat vznik výzkumných infrastruktur, do nichž jde dost finančních prostředků. Chtěl bych určitě vyzdvihnout, že se podařilo nastavit dlouhodobé financování, což je velmi důležité. Už teď se bavíme o tom, co bude po roce 2023.

Horší je situace s financováním vědeckých projektů, kdy máme dvě hlavní grantové agentury a několik menších a procento úspěšnosti je poměrně nízké. To znamená, že čeští vědci vlastně nemají moc příležitostí, kde o další peníze žádat, s výjimkou pár dalších evropských agentur. Navíc projekty jsou obvykle stanoveny na tři roky, a to je na solidní projekt opravdu málo. Z toho vyplývá, že těch projektů musíme mít vícero, čímž ale vzniká obrovská administrativní zátěž, a ta je dle mého názoru jedna z hlavních brzdných sil v české vědě.

Vidíte nějaké další překážky, které čeští vědci musí překonávat?

Celkově by grantové agentury mohly lehce ustoupit z administrativních postupů a více badatelům věřit, dát jim větší svobodu tvorby. Nemyslím si, že by důvěra vkládaná do vědců měla být bezbřehá, pochopitelně je třeba v projektu nastínit postupy, hlavní myšlenku, ale není možné přesně určit výstup, ke kterému se má za tři roky trvání projektu dojít. Dnešní přístup neumožňuje takzvané „high risk, high gain“ projekty – něco takového si dnes ve standardní laboratoři zkrátka nemůžeme dovolit. A právě tyto projekty mají šanci přinést průlomové poznatky.

Jaká je dle vašeho názoru konkurenceschopnost Česka v oboru biologických a lékařských věd?

Myslím, že konkurenceschopnost je docela dobrá. Nakonec je to vše o lidech, jak dokáží svůj potenciál uplatnit. Myslím, že dnes máme velký počet badatelů, kteří přišli se zahraničními zkušenostmi, a navíc se tady kladně projevuje to, že k nám přicházejí postdoci ze zemí, kde věda nemá až tak dobré podmínky. Myslím, že tato kombinace působí dobře. Upřímně jsem toho názoru, že situace už nezáleží tolik na podmínkách, ale hlavně na lidech.

Máme šanci přilákat vědce ze západu, například na kvalitní vybavení, které tu je?

Na to ano, ale finančně je nenalákáme. V tomto směru je u nás stále velký rozdíl oproti západním zemím. Proto máme jako zahraniční vědce jen ty ze zemí, kde věda trochu pokulhává.

Děkujeme za rozhovor!

Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali.