Žádat o grant je vždy přínosný proces, ať už je úspěšný či nikoliv.

Individuální granty Marie Skłodowska-Curie Actions (MSCA) Postdoctoral Fellowships a ERA Fellowships jsou prestižní programy financované Evropskou unií které podporují talentované vědce v rozvoji jejich kariéry prostřednictvím mezinárodního, interdisciplinárního a mezisektorového výzkumu a školení. Žiga Tkalec a Kapil Mandrah, dva postdoktorandi v Centru RECETOX Masarykovy univerzity, kteří právě dokončili své projekty MSCA, v rozhovoru sdílí své zkušenosti, postřehy a dopad, který na jejich profesní dráhu tyto granty měly.

Žiga Tkalec je chemik ze Slovinska. Jeho projekt FRANKIE byl financován programem ERA Fellowships a měl za cíl propojit chemickou expozici s rozvojem neurodegenerativních onemocnění, zejména Parkinsonovy choroby. Jeho širší výzkumné zájmy zahrnují odhalování molekulárních mechanismů stojících za neurodegenerací a identifikaci nových prodromálních a klinických biomarkerů na podporu včasné detekce. Kapil Mandrah pochází z Indie, kde získal doktorát v oboru analytické chemie na Indickém institutu toxikologického výzkumu. V současné době se zaměřuje na zavádění a rozvoj cílených metod pro analýzu metabolických markerů nemocí a chemické expozice. Jeho postdoktorandský projekt MSCA, nazvaný RENAISSANCE, se zaměřil na zkoumání metabolomických a proteomických biomarkerů souvisejících s nástupem a progresí steatického onemocnění jater asociovaného s metabolickou dysfunkcí (MASLD), což je typ chronického onemocnění jater běžně spojovaného s cukrovkou a obezitou.

Co vás inspirovalo stát se vědci?

Žiga: Vždy mě zajímala chemie a jak se chová přírodní svět. Takže jsem se o tom snažil dozvědět co nejvíce. Navíc jsem chtěl věnovat svůj čas něčemu, co prospívá přírodě i lidem. Proto jsem se zaměřil na studium životního prostředí a jeho vlivu na lidské zdraví.

Kapil: Vždy mě fascinovala věda a technologie, bylo to mé oblíbené téma už na střední škole, už tehdy mě fascinovaly vědecké objevy a vzdělávání se o nich. Proto si myslím, že stát se součástí vědecké komunity pro mě bylo přirozenou a jednoznačnou volbou.

Můžete popsat svou cestu k postdoktorandskému grantu na RECETOX MUNI?

Žiga: Přihlásil jsem se na postdoktorandskou pozici ve skupině Human Exposome na RECETOXu, protože jsem chtěl pokračovat ve své práci ve výzkumu exposomu. Pozici jsem získal a krátce po příjezdu jsem dostal příležitost přihlásit se do výzvy MSCA, což jsem také udělal.

Kapil: Doktorát jsem získal v oboru analytické chemie se zaměřením na životní prostředí a lidské zdraví. Takže hned po dokončení doktorátu jsem hledal postdoktorandskou pozici, načež jsem dostal příležitost na RECETOX MUNI. Protože výzkum a aplikace založené na hmotnostní spektrometrii byly jádrem mé výzkumné kariéry, RECETOX se svým špičkovým vybavením a výzkumným zaměřením pro mě byl nejlepší volbou. Hned po nástupu jsem dostal šanci přihlásit se do výzvy MSCA a naštěstí jsem byl úspěšný.

Jak jste se cítili, když jste obdrželi prestižní individuální grant Marie Skłodowska-Curie?

Žiga: Byl jsem nadšený – mít možnost financovat svůj vlastní výzkum a řídit si sám práci prováděnou v projektu bylo skvělé. Navíc je to dobrý výchozí bod pro žádosti o další, větší projekty.

Kapil: Bylo to velmi vzrušující, a to zejména proto, že je to příležitost, jak se naučit fungovat jako nezávislý výzkumník.

Jak vypadá typický den vědce?

Žiga: Nejdříve je potřeba si dát kávu, to je základ (smích). Jinak ale podle mě neexistuje nic jako typický den vědce, protože věda je dynamická. Můžete si naplánovat den, ale věda má svou vlastní trajektorii. Laboratorní práce je výzva - analytické přístroje se někdy rozhodnou, že nemají dobrou náladu a nebudou fungovat tak, jak byste potřebovali. Jindy se rozhodnete napsat odstavec článku, ale nic vám nejde, takže je lepší to nechat být a připravit laboratoř na práci pro další den, nebo odložit psaní a zkusit to zase jiný den. Občas se také rozhodnete zpracovat data a zjistíte, že data jsou trochu jiná, než jste očekávali – takže musíte hledat literaturu o různých metodologiích a tak dále. Je to ale něco, co mám na vědě rád, určitě se člověk nenudí.

Kapil: Upřímně řečeno, je to docela náročné. V běžném dni vědce se vám v hlavě neustále něco děje, vyžaduje to plánování, strategii a její realizaci. Být vědcem zahrnuje mnoho věcí, ale myslím, že laboratorní práce je pro mě nejzajímavější částí, pak přichází skutečná výzva - prohrabávání se v obrovském množství výsledků a dat, a tam někdy věci nejdou podle očekávání. Ale ano, je to vzrušující a inspirativní.

Co rádi děláte ve volném čase? Jak se dobíjíte po intenzivní vědecké práci?

Žiga: Většinou sport, jako je lezení a posilovna, také rád trávím čas v přírodě a s přáteli. Smích je nejlepší způsob, jak se zbavit stresu.

Kapil: Ve volném čase se rád věnuji mnoha aktivitám, jako je sportování, sledování akčních filmů, objevování přírody, vaření nebo jen setkávání s přáteli. Je pro mě velmi snadné se dobít, občas stačí zhluboka dýchat a dát si chvíli pauzu.

Jak individuální grant Marie Skłodowska-Curie mění vaše kariérní příležitosti a budoucí plány? Máte nové cíle?

Žiga: Myslím, že to je teprve hudba budoucnosti. Uspět v tak konkurenční výzvě dodá člověku určitou sebedůvěru při psaní dalších projektových návrhů, takže si myslím, že se tato zkušenost dá pěkně zužitkovat při psaní dalších grantů. A doufejme, že i úspěšné dokončení projektu tohoto formátu bude mít váhu při hodnocení větších grantů.

Kapil: Grant Skłodowska-Curie je velmi cenný v kontextu dalších kariérních příležitostí, člověk díky němu získá vhledy a kompetence pro rozvoj výzkumné kariéry. Pomáhá pochopit povahu dobře strukturovaného psaní grantů a hledání dalších vědeckých otázek. V budoucnu bych toho chtěl využít a získat nezávislou akademickou pozici a žádat o větší granty.

Jakým výzvám jste ve své kariéře čelili a jak jste je překonali?

Žiga: Jak jsem již řekl, věda je dynamická. Kromě toho, že je plná neustálých výzev a řešení problémů, může být také vyčerpávající a někdy frustrující – je to nekonečná řada otazníků. Nicméně odměna za vyřešení problému a získání odpovědi na něco, co jste opravdu chtěli vědět, je velmi uspokojivá, všechny výzvy stojí za to. Takže bych řekl, že je to o neustálém pokračování, postupování krok za krokem. Důležité je určitě také brát všechny neúspěchy s rezervou.

Kapil: Vědecká oblast má mnoho výzev a moje mantra, jak je překonat, je pokračovat, snažit se a vyvíjet se s tím, co je potřeba k dosažení vašich cílů.

Existuje nějaká událost nebo výzkum, na který jste nejvíce hrdí?

Žiga: Určitě výzkum Parkinsonovy choroby, na kterém pracuji v rámci projektu. Věřím, že může přinést cenné poznatky a potenciálně poskytnout nové biomarkery.

Kapil: Pokud jde o můj projekt, myslím, že celý tento proces byl něco, z čeho jsem se hodně naučil, od psaní grantu po jeho získání, a nakonec realizaci stanovených cílů. Zejména schopnost pracovat na výzkumu založeném na hmotnostní spektrometrii a získat informace na molekulární úrovni pro diagnostiku nemocí, je úžasná. Jsem hrdý na to, že se mohu zapojit do tohoto druhu výzkumu.

Jakou radu byste dali začínajícím vědcům, kteří zvažují podobné příležitosti?

Žiga: Využít každou šanci a každou příležitost a vytěžit z ní maximum. Vyplatí se to zkusit, i když to zpočátku může působit trochu zahlcujícím dojmem. A především je důležité se opravdu nebrat příliš vážně. Měli bychom se snažit psát granty co nejlépe, co se ale stane dál, už není v naší moci. Pokud budeme úspěšní, skvěle, pokud ne, alespoň víme, jak vypadá psaní projektového návrhu. Takže v každém případě je prospěšné to zkusit.

Kapil: Stojí za to to zkusit, získání těchto druhů grantů dává hodně sebevědomí k nastavení kariérní cesty. I práce na malých výzkumných nápadech, které vás zajímají, může být velmi užitečná pro rozvoj dobrých vědeckých projektů, zejména se nebojte požádat o názory svých mentorů. Proces podávání grantových přihlášek může někdy přinést neočekávané výsledky, ale můžete se z nich hodně naučit a zlepšit se.