Jak co nejméně škodit přírodě? Počítá se s mnoha faktory a metodu už máme

Jako laici nijak. Právě proto se už od devadesátých let vyvíjí a používá metoda, která umí posoudit životní cyklus výrobků – Life Cycle Assessment. Ukazuje, jaké dopady má daný výrobek, ale třeba i lidská činnost na životní prostředí.

Jedním z předních českých pracovišť, kde se Life Cycle Assessmentem zabývají, je Fakulta technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT Praha), kterou vede děkan Vladimír Kočí. On a jeho tým se LCA posledních dvanáct let snaží zapojit do byznysu firem i do běžného života lidí.

LCA hodnotí dopady na životní prostředí takzvaně od kolébky do hrobu: od získávání surovin přes výrobu jednotlivých součástek, používání výrobku až po jeho recyklaci nebo odpad, který vznikne po vyhození.

„Výhodou LCA je, že neřeší jen jeden konkrétní dopad, například jen uhlíkovou stopu, ale jde napříč různými environmentálními problémy. Řeší úbytek surovin, klimatickou změnu, toxicitu, eutrofizaci (proces, kdy se do vody, ne vždy žádoucně, dostávají živiny, zejména dusík a fosfor, pozn. red.), acidifikaci (okyselování vody nebo půdy, pozn. red.), úbytek vody ve vodních tocích a tak dále. To posouzení je velmi komplexní,“ říká Kočí.

doc. Ing. Vladimír Kočí, Ph.D., MBA (47 let)

• studoval v Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT Praha. V roce 2008 byl na Fakultě technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha habilitován docentem.

• od roku 2014 je děkanem Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha.
• věnuje se rozvoji ekologicky ohleduplného průmyslu, energetiky a hospodaření.
• je odborníkem na metodu posuzování životního cyklu materiálů, služeb a výrobků (LCA), kterou v České republice rozvíjí a uplatňuje v řadě projektů vedoucích ke snížení ekologických škod.
• kromě práce na vědeckých projektech spolupracuje s mnoha průmyslovými podniky, neziskovými organizacemi i se samosprávou.
• jeho koníčky jsou historie, divadlo, outdoorové aktivity, renesanční a barokní tanec.

Komplexnost je důležitá pro to, že když se někde něco zlepšuje, třeba se odstraní toxické látky z půdy, někde jinde se něco zhorší. „Třeba na to spotřebujete příliš mnoho elektřiny či paliv. LCA nám dává širší pohled, kdy dokážeme posoudit celkový dopad akcí člověka, ne jen jednu část,“ vysvětluje Kočí.

Jak výstupy LCA vypadají v praxi? Mám například brambory a vy mi dokážete říct, že na kilo těchto konkrétních brambor bylo potřeba sto litrů vody, dvacet litrů paliva a půl kila emisí CO2?

Ano, přesně tak. Zrovna u brambor ta čísla neznám, ale skutečně výstupy mají tuhle formu. V některých odvětvích už začíná být běžnou praxí výrobců, že podle těchto hodnot vybírají své dodavatele. Zažil jsem to třeba u některých firem ve stavebním průmyslu nebo v pivovarnictví.

I v Česku?

I v Česku, ale ne všude. Musí to být firma, která tyto věci chápe, LCA je totiž na dobrovolné bázi. Ale například některé významné pivovary v Česku, velké stavební firmy a automobilky už dopady na životní prostředí u svých výrobků a služeb hodně řeší. Často se sice omezují jen na uhlíkovou stopu, což je jen část dopadů, ale i to se počítá. Při nákupu zohledňují, jakou uhlíkovou stopu mají výrobky, které nakupují u svých subdodavatelů. Pomocí metody LCA můžete určit, jakou uhlíkovou stopu a další environmentální hodnoty má daná cihla, pivní sklenice nebo plechovka a jestli jsou ty hodnoty lepší od jednoho, nebo druhého dodavatele. Výrobce, který chce snižovat environmentální dopady svých výrobků, může vybírat své dodavatele právě i na základě posouzení LCA metodou. A nemusí jít jen o dodavatele materiálu jako třeba u zmíněných plechovek nebo cihel, ale i o dodavatele energií.

A proč by firmy vlastně mělo zajímat, jakou mají ekologickou stopu?

Například v západních zemích řada energetických firem snižuje svou uhlíkovou stopu a snaží se celkově být víc ekologická, protože jejich odběratelé energie, třeba výrobní podniky, chtějí mít environmentálně šetrnější elektřinu nebo teplo. Zjistili totiž, že značnou část jejich environmentálních dopadů má na svědomí třeba elektřina, kterou nakupují. Logicky ji pak chtějí nakupovat od někoho, kdo ji vyrábí šetrněji. A všímám si, že k tomuto zjištění už dochází i řada českých firem. U nás to teprve začíná, ale na západě Evropy, například ve Francii, kde pracujeme pro několik organizací, pokud firma zjistí, že elektřina dělá třeba dvacet procent jejich environmentálních dopadů, začíná ji zajímat, od koho tu elektřinu bere. Už ji nechce odebírat od někoho, kdo používá jen špinavé a neobnovitelné zdroje. Dnes už fungují standardy firemního reportingu, kde se tyhle údaje o dopadech na životní prostředí povinně uvádí. Takže si to každý může lehce dohledat a je to důležitý ukazatel pro reputaci firmy.

Environmentální hodnocení se tak už stávají nástrojem konkurenceschopnosti, což je velmi důležité. Pomáhají předhonit konkurenci, což dříve nebylo. Dříve se životní prostředí v byznysu vnímalo jako takové nutné zlo, říkalo se: Něco tam napíšeme, jen ať to nějak je. Ale dnes už firmy zjišťují, že je to něco, co jim může dát konkurenční výhodu. Jednoduše když víte, že veřejnost a byznys začíná mít zájem o ekologicky šetrnější výrobky a energie, víte také, že se vám vyplatí vyrábět šetrněji, protože své výrobky prodáte za lepší cenu než neekologická konkurence. Sám se s tím začínám mezi firmami setkávat. Naštěstí už to není jen o výkonu a výrobě, ale začínáme si uvědomovat i sociální ekologii, tedy prostředí, které je kolem nás. Do vedení firem se dostává generace manažerů, kteří už s ekologickým povědomím vyrostli a není jim to jedno.

Universitas/Daniel Hamerník: doc. Ing. Vladimír Kočí, Ph.D., MBA

Kdo vlastně LCA počítá a odkud čerpá data?

Počítá to přímo firma, která má zájem si LCA svých výrobků či služeb zjistit. Může koupit základní databáze dat, které jsou celosvětové. Pro organizaci těch dat se pak používá software, který se dá rovněž koupit, nebo je k dispozici i ve freewarové verzi. Co je ale asi nejvíc potřeba, je mít kontakt na jednotlivé firmy a výrobce z řad subdodavatelů a začít si sbírat svá vlastní data. Protože když to budete počítat jen z nějakých obecných hodnot, tak se asi daleko nedostanete. My na VŠCHT už na LCA výpočtech pracujeme patnáct let, máme data a představu například o tom, co to znamená vyrábět v republice pitnou vodu nebo třeba odstraňovat odpady ve spalovnách. Prostě potřebujete mít data, která jsou validovaná.

Tak jsem, dejme tomu, firma vyrábějící nápoje a zajímá mne LCA mých produktů. Takže vyčlením zaměstnance, který bude obvolávat mého dodavatele lahví, obvolá energetiky, dodavatele surovin, dopravce a tak dále a bude se jich ptát, čeho a kolik spotřebují. Pak si stáhnu příslušný software, data do něj nasypu a získám LCA svého nápoje?

Ano, tak to funguje.

Ale jak moc je to přesné? Klidně můžu ta data upravit ve svůj prospěch. Kontroluje to někdo?

Za prvé z naší zkušenosti vyplývá, že výsledky LCA jsou velmi dobře srovnatelné napříč různými zpracovateli a experty. Já jsem teď třeba dělal studii pro výrobce plastů ve Francii a ten měl svou starší studii LCA. Aniž bych měl jejich vstupní data, naše výsledky se od těch jejich lišily minimálně. Dělali jsme to na jiné databázi a výsledky byly stejně velmi dobře srovnatelné. Takže když se to dělá poctivě, shoda je dobrá. Já jako chemik jsem si to srovnával a high-tech přístroje, které se používají na analýzu materiálu, mají výsledky, které jsou velmi přesné. Variabilita výsledků pro jeden materiál je běžně zhruba 15 procent, což je i odchylka, která se předpokládá v analýzách LCA.

Prostě: příroda je variabilní a nikdy nejsou vzorky přírodních materiálů zcela stejné na deset desetinných čárek. Ve srovnání s jinými analytickými metodami je LCA na podobné úrovni přesnosti a spolehlivosti. Za druhé, pokud chce někdo něco ošidit, tak samozřejmě může, i takové případy známe. Ale naštěstí LCA má postupy validace, tedy ověření dat. Takže když vy jako firma děláte environmentální prohlášení o produktu a je to dokument, který bude veřejný, přichází vždy třetí strana, která to musí zkontrolovat. Dělá se to podle ISO normy a má to přesně stanovené postupy validace. LCA obvykle pro firmu sestavuje externí expert a výsledek kontroluje další nezávislý expert na LCA, který se k tomu vyjádří, řekne, co je dobře a co špatně, a výstupy kontroluje. Je to standardní postup jako u jiných analýz. Samozřejmě když si to děláte jako firma sama pro sebe a chcete se třeba rozhodnout, jestli máte jogurty balit do plastu, nebo do skla, nemáte důvod podvádět.

...

Video rozhovor Michaela Londesborough: Let’s talk about: Hodnocení životního cyklu s Vladimírem Kočím

Video rozhovor v Českém rozhlasu: Není to o askezi, ale o kultuře. Věci si musíme užívat, a ne s nimi plýtvat, říká Vladimír Kočí, děkan FTOP VŠCHT