Android, nebo superčlověk? Rozhodnutí bude na nás

Řekl Vojtěch Adam v rozhovoru pro portál orobotice.cz.

Biologicky upravené lidi či hybridy stroje a člověka známe spíše ze sci-fi novel a filmů. Věda však pokročila významně kupředu a toto téma už není pouze předmětem fikce, nýbrž se rozhodujeme, jakou cestou se vydat. Dáme se cestou androidů, nebo geneticky modifikovaných lidí?

„Sice se o tom velmi málo mluví, a jsem rád, že o tom mluvíme, ale zatím to vypadá, že se vydáváme sice strašně potichu, ale cestou genetické modifikace lidí,“ doplňuje Vojtěch Adam.

Kombinace stroje a počítače je pro nás zatím známá jen v podobě Robocopa či Kyborga z filmů se superhrdiny. Potenciál by však mohly mít počítače s „živou částí“, kde nervy budou vždy rychlejší než jakékoli optické kabely. Využijeme takové technologie například i v průmyslu?

„Ano. Propojením informačních technologií a právě té biologické části počítačů. Sem tam se o tom občas mluví, a určitě k tomu existuje nějaký výzkum a vývoj, že by vlastně počítače obsahovaly něco organického, něco živého, nějakou živou hmotu. Ta stabilita – udržovat živý organismus v nějakém externím, a vlastně pro něj nepřirozeném prostředí – pro nás ale byla a je velmi obtížná,“ říká Adam.

Metoda CRISPR je ve vědecké komunitě v posledních letech velmi známá a mluvíme v jejím případě o jisté formě genetického inženýrství, tedy nahrazování tkání. V minulém roce za ni dokonce duo francouzských vědkyň obdrželo Nobelovu cenu za chemii. Jak by to laicky popsal oborový specialista?

„Představme si stroj, který sice nevypadá jako nůžky, ale jako nůžky by vypadat mohl. A v podstatě naši DNA si můžeme představit jako nějaké omalovánky. Ty nůžky jsou schopné velmi přesně v těch omalovánkách vystřihnout, co chceme, a nahradit to nějakým kouskem, popřípadě to jen můžeme nechat vystřižené anebo tam udělat prostor a nahradit to něčím jiným. Ta omalovánka, jako v případě DNA, získá nový tvar, případně nové vlastnosti,“ vysvětluje Vojtěch Adam.

Futuristický snímek Blade Runner nebo román českého velikána Karla Čapka Válka s mloky mají i navzdory dobovým rozdílům podobnou myšlenku. Obě díla popisují uměle vytvořené nebo upravené bytosti, které za lidstvo vykonávají těžkou práci, a popisují nebezpečí takových biologických úprav dávno předtím, než něco takového bylo vůbec možné. Teď už tu ta možnost je a v mnohých vyvolává reálné obavy.

„V letech 2016, 2017, 2018 jsme si něco takového nechtěli vůbec připouštět a pořád jsme si říkali, že to není možné. Když se podíváme na šéfa zpravodajských služeb Spojených států, který na konci minulého roku zveřejnil část zprávy, kterou předkládal politikům, a říká, že jako jednu z největších hrozeb považuje Čínu a tvorbu právě geneticky modifikovaných osob sloužících jako nový formát armády, tak to už není tahání za uši ani science fiction,“ zakončuje Adam.