Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech slaví dvacet let a ČR s ní

22. května 2021 vstoupila Stockholmská úmluva do třetího desetiletí své existence a na místě je tak bilance, která doprovází každé podobně významné jubileum.

20 let regulace POPs

Perzistentní organické polutanty jsou látky, škodlivé pro organismy a životní prostředí. Tyto látky v prostředí zůstávají velmi dlouho a hromadí se i v živých organismech prostřednictvím potravních řetězců, tzv. bioakumulace, a v ovzduší a ve vodě se přenášejí na velké vzdálenosti. Ve velké většině se tyto látky vyráběly a používaly, a v některých případech stále vyrábí a používají, jako pesticidy a průmyslové chemikálie. Mezi POPs patří ale také látky, které nikdo záměrně nevyrábí za konkrétním účelem, ale vznikají například při spalovacích procesech v automobilové dopravě, spalování komunálního odpadu či jako nežádoucí vedlejší produkty chemické výroby. Může se jednat o jednotlivé chemické látky, ale také o směsi chemických látek a významným zástupcem jsou např. polychlorované dibenzodioxiny (PCDDs).

Nejznámější látkou ze Stockholmské úmluvy je bezpochyby insekticid dichlorodifenyltrichlorethan (DDT), který patří do první skupiny látek zařazených do Stockholmské úmluvy. Používání je tedy – až na vzácné výjimky, jako je hubení komárů pro prevenci malárie – dnes už vyloučeno. Pokud bychom se měli přenést k aktuálně řešeným POPs, pak je potřeba jednoznačně zmínit skupinu průmyslových POPs, které obsahují fluor, tzv. perfluorovaných látek. Ty nás nyní provázejí prakticky na každém kroku. Najdeme je například v teflonovém nádobí v naší kuchyni, mazacích voscích na běžky nebo v nepromokavém sportovním oblečení. Perfluorované látky na jedné straně podporují smáčivost a voděodolnost, na straně druhé se hromadí ve vodních tocích v prostředí a v krvi a svalovině živočichů, negativně působí na játra a zažívací systém. Tyto látky tedy představují zřejmě největší výzvu pro Stockholmskou úmluvu za posledních několik let kvůli jejich nesmírné stabilitě a absenci přirozeného rozkladu.

Funkční rozhraní pro přenos vědeckých poznatků do politiky

Osvědčila se tedy Stockholmská úmluva jako nástroj mezinárodní spolupráce dohledu nad POPs při zlepšení ochrany životního prostředí a zdraví? Pokud bychom považovali za úspěch to, že se daří na základě vědeckých podkladů reagovat na velmi dynamické prostředí výroby chemických látek a rozšiřovat množství látek v úmluvě, pak jednoznačně ano. Za účelem posuzování potenciálně nebezpečných látek, jejichž výroba a používání by mělo být omezeno či dokonce zakázáno, byl zřízen Výbor pro hodnocení perzistentních organických polutantů (POPRC), který se vedle hodnocení rizik látek zabývá také očekávatelnými socio-ekonomickými dopady po zařazení dané látky do úmluvy. Hodnocení látek probíhá komplexně a velmi důkladně, a to i proto, že případný zákaz konkrétní látky má celou řadu důsledků. Činnost POPRC měla významný vliv na rozšiřování poznání o POPs a přispěla k rozšíření počtu látek v úmluvě z původních 12 na dnešních 30. Navíc, jak konstatuje Globální zpráva vyhodnocování účinnosti úmluvy z roku 2017[1] počet vědeckých článků týkajících se POPs se díky přijetí Stockholmské úmluvy výrazně zvýšil.

Dalším možným úhlem pohledu na smysl a fungování úmluvy je skladba a počet států, které úmluvu ratifikovaly. K dubnu roku 2021 Stockholmskou úmluvu ratifikovalo 184 států světa. Toto téměř celosvětové pokrytí ovšem částečně devalvuje faktická neúčast Spojených států, které sice úmluvu v roce 2001 formálně podepsaly a dobrovolně do úmluvy přispívají, nicméně stále nedošlo k její ratifikaci a tedy i přijetí všech závazků a povinné implementaci konkrétních kroků. Spojené státy patří v tomto ohledu k zemím, které princip předběžné opatrnosti, která tvoří základní stavební kámen úmluvy, uplatňují ve srovnání se zbytkem světa odlišně. I přesto zůstává Stockholmská úmluva globálním nástrojem, který má v případě jednotlivých smluvních stran – států – významný dopad. Členské státy úmluvy musí vypracovat a pravidelně aktualizovat tzv. národní implementační plány (dále „NIP“), prostřednictvím kterých plní své závazky vůči Úmluvě a stanovují národní priority a kalendář jejich dosažení.

Národní centrum a význam České republiky

V České republice probíhá plnění NIP za pomoci Národního centra pro toxické látky. To je součástí výzkumného centra RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a současně vykonává roli Regionálního centra úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií pro region střední a východní Evropy. Činnost Národního centra řídí meziresortní orgán Rada Národního centra pro toxické látky, která na svých jednáních plnění NIP vyhodnocuje a navrhuje další kroky.

U České republiky se ale na chvíli zastavme. Díky vysoké kvalitě naší vědy a špičkových expertů na univerzitách, výzkumných ústavech, ale i v samotných resortech, jsme se do historie Stockholmské úmluvy nesmazatelně zapsali a máme být právem na co hrdí. Mnozí naši zástupci, jmenovitě např. Karel Bláha z Ministerstva životního prostředí (MŽP), který řídil týdenní zasedání úmluvy v roce 2007 a 2011, Kateřina Šebková, bývalá dlouholetá členka jejího byra nebo další zástupci ČR v odborných orgánech Jana Klánová, Ivan Holoubek nebo Pavel Čupr, sehráli v „životě“ úmluvy významnou roli. Jedním z vrcholů zapojení ČR do aktivit Stockholmské úmluvy je kromě zřízení a činnosti zmiňovaného Regionálního centra Stockholmské úmluvy v RECETOX, a také globální systém monitoringu POPs a jeho elektronický portál www.pops-gmp.org pomáhající určovat na základě trendů jejich výskytu další směřování úmluvy. RECETOX také již 17 let organizuje vzdělávací a školicí aktivity, například mezinárodní Letní školu, které se doposud zúčastnilo více než 800 expertů z celého světa, a která je od počátku zaměřená na látky související se Stockholmskou úmluvou. Expertízu uplatňuje RECETOX také na evropské úrovni – stali jsme se součástí tzv. Kulatého stolu na vysoké úrovni k chemické strategii EU a společně s 32 subjekty, reprezentujícími průmysl, hospodářské svazy, nevládní organizace, vědecké společnosti, výzkumné instituce, univerzity a mezinárodní organizace (OECD, WHO a UNEP), se účastníme debat o implementaci strategie. O prvním jednání kulatého stolu se můžete informovat na stránkách výzkumného centra RECETOX.

Evropa a svět táhnou za jeden provaz

Stockholmská úmluva a problematika, kterou upravuje, je stále velmi aktuální a vyžaduje značnou pozornost. Jak dokazují stávající strategické dokumenty Evropské unie, jako je například Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) či právě zveřejněný Akční plán nulového znečištění (Zero pollution action plan), představuje výroba a používání chemických látek jednu z největších regulatorních výzev tohoto století. Strategie pro udržitelné chemické látky EU tuto stávající situaci velmi dobře reflektuje a zdůrazňuje význam, mimo jiné, globálních nástrojů na omezování negativních dopadů chemických látek na životní prostředí a zdraví. Konkrétním příkladem je snaha EU odstranit z prostředí již zmiňované perfluorované látky a to na základě vědeckých poznatků z úmluvy, které jsou pro další kroky v této oblasti zcela zásadní.

Kateřina Šebková, ředitelka Regionálního centra Stockholmské úmluvy k tomu dodává: ”Pokud bychom si tedy měli odpovědět na otázku položenou v úvodu článku, tak můžeme bez pochyb konstatovat, že Stockholmská úmluva má významný celosvětový pozitivní dopad na omezení výroby a použití řady POPs a zvýšila tak nejen naše znalosti o rizicích, ale také pomáhá lépe chránit zdraví a životní prostředí.”