Profesor Vladimír Sklenář sedmdesátiletý

Vladimír Sklenář se narodil 16. 4. 1951 v Brně v rodině lékaře. V době jeho středoškolských studií asi málokdo předvídal, že ho čeká vědecká kariéra. Spíše než studiu přírodních věd se Vladimír ve svých gymnaziálních letech věnoval basketbalu a hře na kytaru v rockové skupině. Maturitní ročník 1969 byl na dlouhou dobu jediný, kdy si studenti mohli vybrat, z kterého cizího jazyka budou maturovat. Vladimír si vybral němčinu místo tehdy preferované ruštiny. Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) vystudoval Vladimír Sklenář obor fyzikální chemie a v roce 1975 zde získal titul RNDr. za rigorózní práci v oblasti elektrochemie.

NMR spektroskopií se Vladimír začal zabývat na Ústavu přístrojové techniky ČSAV v Brně, kam nastoupil v roce 1976 po absolvování základní vojenské služby. V této době začíná definitivně převládat pulzní způsob měření NMR spekter s Fourierovou transformací, který otevřel cestu pro bouřlivý rozvoj metod NMR spektroskopie a širokou škálu aplikací v chemii a biochemii, tak jak je známe dnes. ÚPT byl ovšem v té době zaměřen spíše na aplikovaný výzkum a vývoj, jejichž výsledky přebíral n.p. Tesla Brno, který v té době spektrometry vyráběl, než na publikování originálních vědeckých poznatků. Nicméně díky zkušenému vývojovému týmu bylo možno provádět i taková měření, která nebyla na tehdy běžných přístrojích možná. Také pomohla skutečnost, že ústav zakoupil „pro inspiraci“ pulzní NMR spektrometr od firmy Bruker. Spolu s Pavlem Trškou a Milanem Hájkem z VŠCHT Praha se Vladimír věnuje využití spektroskopie ¹³C pro studium organických molekul, ve spolupráci s Jaroslavem Kyprem a Michaelou Vorlíčkovou z Biofyzikálního ústavu ČSAV publikují práce o struktuře DNA na základě ³¹P spekter a spolu se Zenonem Starčukem se zabývá vývojem metod pulzní NMR spektroskopie, zejména selektivní excitací, dekaplinkem a potlačením signálu rozpouštědla. V roce 1984 obhajuje na VUT v Brně dizertační práci na téma složených pulzů v NMR spektroskopii a získává titul CSc. v oboru aplikovaná fyzika.

Zásadní impuls dostává vědecká kariéra Vladimíra Sklenáře v roce 1986, kdy po několikaletém vyjednávání konečně odjíždí na postdoktorátní pobyt v Laboratoři chemické fyziky na National Institutes of Health v Bethesdě, MD, USA. Ani na NIH sice nebylo v té době k dispozici nejmodernější vybavení pro NMR spektroskopii, nicméně dva spektrometry od firmy Nicolet s poněkud zastaralou elektronikou nabízely alespoň dostatečně vysoké magnetické pole pro biomolekulární aplikace. To spolu s dobrým zázemím v elektronice umožnilo vývoj dvoudimenziálních heteronukleárních metod a jejich aplikaci na studium struktury proteinů a nukleových kyselin. Během patnáctiměsíčního pobytu na NIH publikoval Vladimír spolu s Adrianem Baxem a dalšími spolupracovníky třináct původních vědeckých prací, z nichž většina je stále aktuální a dodnes citována. Není divu, že po takovémto vědeckém rozletu byly Vladimírovi po návratu v roce 1987 české poměry poněkud těsné a ačkoli zůstává na ÚPT, vědecky spolupracuje především s profesorkou Juli Feigon z University of California v Los Angeles. Společně publikují řadu studií struktury nukleových kyselin pomocí NMR spektroskopie, včetně zásadní studie tvorby DNA triplexu v roztoku uveřejněné v časopise Nature v roce 1990.

V roce 1992 se Vladimír habilituje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a stává se docentem pro obor fyzikální chemie. Na fakultě však nemá pro svou vědeckou práci k dispozici dostatečně kvalitní vybavení, a proto odchází do Strasbourgu a stává se na čas výzkumným pracovníkem u firmy Marion Merrell Dow. Zde vyvíjí svoji nejúspěšnější metodu pro potlačení signálu rozpouštědla v NMR spektrech, nazvanou WATERGATE ve zřejmé reminiscenci na postdoktorátní pobyt v blízkosti Washingtonu. Tato metoda dosáhla v biomolekulární NMR univerzálního rozšíření a původní článek v J. Biomol. NMR z roku 1992 má v současné době (duben 2021) přes 3 300 citací. V roce 1995 konečně Přírodovědecká fakulta MU získává ve spolupráci s dalšími institucemi prostředky pro zakoupení supravodivého NMR spektrometru. Vladimír Sklenář se vrací do Brna, definitivně opouští i ÚPT a zakládá na Přírodovědecké fakultě laboratoř NMR spektroskopie se zaměřením na vývoj metod NMR spektroskopie a jejich aplikaci na studium struktury a dynamiky biomolekul. V roce 1996 získává Vladimír titul DrSc. a v následujícím roce se stává profesorem pro obor fyzikální chemie. Jím vedené pracoviště se začleňuje do Laboratoře struktury a dynamiky biomolekul, která se v roce 2001 rozrůstá v Národní centrum pro výzkum biomolekul.

V souvislosti se založením Středoevropského technologického institutu (CEITEC) v roce 2011 se prof. Sklenář zasazuje o pořízení špičkového přístrojového vybavení nejen pro NMR spektroskopii, ale i pro rychle se rozvíjející kryoelektronovou mikroskopii. Jeho výzkumné aktivity přecházejí na výzkumné skupiny Radka Marka a Lukáše Žídka, přístrojové vybavení pro NMR spektroskopii je soustředěno v Národním NMR centru Josefa Dadoka a Vladimír se stává koordinátorem programu strukturní biologie CEITEC. V roce 2016 předává i tuto funkci mladšímu nástupci a dále se věnuje zejména organizační práci v projektech na podporu výzkumných infrastruktur jako jsou Česká infrastruktura pro integrativní strukturní biologii (CIISB) a Instruct-ERIC.

Prof. Vladimír Sklenář je autorem sto čtyřiceti sedmi vědeckých prací, o jejichž významu jasně hovoří počet citací blížící se k číslu 10 000. Je členem Učené společnosti České republiky a redakčních rad časopisů Journal of Magnetic Resonance a Journal of Biomolecular NMR.

Do dalších let přejeme jubilantovi hodně zdraví a elánu, aby ještě dlouho mohli mladší kolegové čerpat z jeho zkušeností a podpory.