Michal Holčapek: Ve vědě se vždy musíte srovnávat s tím nejlepším

Přinášíme vám druhý ze série rozhovorů s držiteli vědecké ceny Francouzského velvyslanectví v Praze. Michal Holčapek, profesor analytické chemie, získal ocenění v roce 1997. Vidí nějaké rozdíly v tom, jak se dělá věda ve Francii a jak u nás? A co ho inspirovalo k rozhodnutí pracovat ve vědě?

Michal Holčapek působí jako profesor analytické chemie na univerzitě v Pardubicích a absolvoval řadu zahraničních pobytů na University of Oslo v Norsku, Washington University v Seattlu, Northeastern University of Boston, New York Medical College a zahraniční stáž v CEA Saclay v Paříži. Jeho odborným zaměřením je hmotnostní spektrometrie a její spojení s kapalinovou nebo superkritickou fluidní chromatografií, lipidomická analýza, strukturní analýza (bio)organických sloučenin, hledání biomarkerů rakoviny. Vydal přes 130 publikací v mezinárodních impaktovaných časopisech, 11 článků v českých recenzovaných časopisech, 25 kapitol v monografiích a ve skriptech, přes 400 prezentací na mezinárodních a národních konferencích včetně více než 30 vyžádaných plenárních přednášek na mezinárodních konferencích. Za svou pracovní kariéru obdržel mnohá ocenění, mezi nimi například Power List 2015 pro 100 nejvlivnějších vědců v oboru analytické chemie na světě uděloveném časopisem The Analytical Scientist. Je vedoucím předmětů Spektrální analytické metody a Molekulové spektrometrie.

Jak si představujete budoucnost vědy a vašeho vědního oboru?

Věda jde hodně rychle kupředu. Nedávno jsme zaznamenali obrovský boom hmotnostní spektrometrie v oblasti biologie a biochemie po zavedení nových ionizačních technik pracujících i za atmosférického tlaku. Ty umožňují analýzu iontových vysokomolekulárních biomolekul, jako jsou peptidy, proteiny nebo nukleotidy. Nyní začíná období bioinformatické, protože množství generovaných dat je tak obrovské, že bez sofistikované bioinformatické podpory již nejsme schopni data zpracovat po staru manuálně.

Pozoroval jste mezi Českou republikou a Francií nějaké rozdíly ve sféře vědeckého výzkumu?

Základní principy vědecké práce jsou stejné, ať už se pohybujeme kdekoliv. Ve vědě není žádná národní první liga a už vůbec ne druhá liga, vždy se musíte srovnávat s tím nejlepším, co dosud na světě bylo v daném oboru publikováno a posunout to alespoň o malý kousek dopředu. Je to vzrušující pocit vědět, že nikdo před Vámi danou věc, v mém případě třeba analýzu určitého typu biologického vzorku, nedokázal.

Umožnila vám stáž navázat a rozvinout francouzsko-českou spolupráci?

Výsledkem mé stáže ve Francii byla moje první publikace v časopise Analytical Chemistry, což je nejprestižnější časopis celého oboru analytické chemie. Na naší katedře to v té době nebylo úplně časté. Stalo se tak díky příkazu mého tehdejšího vedoucího z francouzského pracoviště doktora Moulina, že tak dobrou práci musíme poslat právě do tohoto časopisu a že já budu korespondující autor. Posudky byly hodně kritické, dodnes si vybavuji zmínku o špatné angličtině, nicméně článek nakonec vyšel a mně otevřel oči, že s kvalitními výsledky se dá myslet i na vysoké mety.