I kompromis mezi rodinou a vědou může být proveditelný

Liší se v něčem přínos žen a mužů ve vědě?

Ženský element je podle mě potřeba v každé vědecké skupině.  Většinou jsem byla jako žena ve skupině téměř sama anebo jsme byly třeba jen dvě. Myslím, že přítomnost žen v týmu přináší jiné způsoby uvažování a komunikace, což je přínosné jak pro výzkum, tak například pro práci se studenty.

V čem konkrétně?

Třeba v praktičnosti. Praktické mohou být právě ty ženy, které mají zkušenost s rodičovskou dovolenou. Výsledkem péče o rodinu může být i vybudování dobrých organizačních schopností – zejména s ohledem na organizaci času. Všechny aktivity musí být uspořádány tak, aby byly proveditelné.

Rodičovská zkušenost může být přínosem také při práci se studenty. Pedagogové a pedagožky jim mohou lépe porozumět, pokud mají vlastní děti, a snáze se tak vžít do jejich situace.

Vysokoškolské vzdělávání také dle mého názoru není jenom o předávání znalostí, ale určitě i o formování studujících, o což se v naší skupině snažíme. Zde je výhodou mít mužské i ženské vzory.

MUNI/Adéla Lerchová: I kompromis mezi rodinou a vědou může být proveditelný: Kontrola měření na řídicí jednotce systému LA-ICP-MS.

Věnujete se zejména studiu interakce laserového záření s povrchem vzorku. Jak jste se k tomuto oboru dostala?

Od samého počátku to byla všechno náhoda. Když to vezmu úplně od začátku, chemii jsem vůbec studovat nechtěla, vždycky jsem tíhla k biologii. Nicméně nakonec jsem vystudovala čistě odbornou chemii.

Co se týče mého zaměření na geochemii, v tom sehrál velkou roli můj vedoucí na pracovišti, který se dřív věnoval geologickému průzkumu, měl ke geologii blízko a viděl, že použití naší metody má pro ni potenciál.

Jak byste popsala, v čem metoda LA-ICP-MS spočívá?

ICP-MS je poměrně rozšířená technika pro stanovení zejména stopových koncentrací prvků v různých typech vzorků. Pokud potřebujete zjistit složení jakéhokoliv vzorku, je potřeba jej nejprve převést do kapalného skupenství. Pak se dají stanovit velice nízké koncentrace prvků. Je to třeba jako kdybychom stanovili jednu lžíci látky rozpuštěné v brněnské přehradě.

LA znamená laserová ablace, což je speciální způsob, jak vzorkovat nejen kapalné vzorky, ale i ty pevné. Ty se před analýzou nemusí rozpouštět, protože pomocí jednotlivých laserových pulzů jsme schopni uvolnit velice malou část vzorku, ze které potom přístroj umí stanovit i nízké obsahy prvků.

Hlavní benefitem metody je, že můžete analyzovat konkrétní místo vzorku. Většina vzorků není homogenních, ale jejich složení se mění. Konkrétně pro geology, se kterými hodně spolupracuji, je to velice důležité, poněvadž je zajímá přesné složení například konkrétního zrna ve vzorku, což je pomocí metody LA-ICP-MS možné.

Svou kariéru jste po doktorském studiu kvůli mateřské dovolené přerušila. Co vás vedlo k tomu se vrátit zpět k výzkumu?

Po doktorátu je člověk nažhavený, má drive, všechno ho baví. V té době jsem začala jezdit na zahraniční konference, stáže, získala jsem i svůj první projekt. Kvůli mateřské dovolené jsem to na necelých šest let přerušila, pouze v závěru jsem měla možnost se nějakým způsobem adaptovat, protože jsem částečně na univerzitu docházela.

Motivací k návratu byl pro mě hlavně fakt, že mám práci na univerzitě ráda. Je to práce kreativní, rutinní práce by pro mě nebyla. V návratu mi hodně pomohli kolegové, kteří mi naznačovali, že mě potřebují. Je důležité vědět, že s vámi počítají a že máte schopnosti, které ve skupině potřebují.

Vědecké prostředí se prezentuje jako rovné, založené na výsledcích. V čem tato představa podle vás naráží na realitu?

Myslím si, že do té doby, než člověk dojde do fáze, kdy se rozhoduje, zda kariéru upozadí kvůli dětem a rodině, žádnou nerovnost nevidí. Počty studentek a studentů třeba na chemii jsou podle mě docela vyvážené.

Spíše až pak další cesta může být pro ženy trošku složitější. V České republice je podle mě velice rovný přístup ke vzdělání, což je samozřejmě v pořádku. Nicméně ženy jsou často naivně udržovány v tom, že ta rovnost bude přetrvávat po celý život.

Ženy často slyší od okolí, aby studovaly a budovaly si kariéru, ale zároveň se od nich v určitém momentu očekává, že dají přednost rodině. Najít rovnováhu mezi těmito očekáváními není jednoduché. Určitě jsou případy, kdy ženy zvládly obojí. Každý si ale volí svou cestu, která je pro něj akceptovatelná. Pro mě třeba znamenala mateřská dovolená absolutní přerušení kariéry.

Co bylo pro vás po návratu nejtěžší?

Právě období návratu po rodičovské dovolené je podle mě jedním z nejkritičtějších momentů. Ženy zvažují možnost, že už se k vědě nevrátí a radši půjdou pracovat na nějakou jistější pozici, na které nebudou muset být tolik dravé, aby se prosadily.

Asi nejtěžší bylo vidět, jak se ostatní kolegové za tu dobu posunuli. Člověk má pocit, že to už nikdy nemůže dohnat. Ono se to časem může smazat, ale v daný moment je to frustrující.  Je to těžké i proto, že je jasné, že nemůžete věnovat vědě i péči o děti sto procent. Najít si pro sebe nějakou rovnováhu je asi základ úspěchu.

Vám se ale podařilo ve vašem oboru získat habilitaci. Co to pro vás znamená?

To, že si mám udělat docenturu, jsem začala slýchat od kolegů. Často právě od těch, kteří už ji mají, protože třeba nebyli na rodičovské dovolené. Takže v podstatě můžu říct, že mě k ní opět přivedli kolegové na pracovišti, kteří zřejmě viděli, že bych mohla mít potenciál ji získat. Upřímně, je to hodně práce, takže člověk zvažuje, jestli mu to za tu námahu stojí.

Výhodou u mě je, že když se pro něco rozhodnu, tak udělám maximum pro to, abych věc dotáhla do konce. V momentě, kdy jsem zvážila všechny problémy, které by mohly nastat a to, že je veliká naděje, že bych mohla být úspěšná, jsem se rozhodla, že do toho půjdu.

Moje habilitační práce se věnovala studiu fundamentálních základů metody LA-ICP-MS. Je to téma, které není tolik atraktivní například pro projekty, protože je špatně představitelné, ale pro mě zajímavé je. Je důležité pro to, aby šla zmiňovaná metoda zdokonalovat.  Potěšilo mě, že jsem z výsledků tohoto výzkumu dokázala sestavit ucelené závěry pro habilitační práci a uvědomila si, že tento dlouhodobý výzkum má jasný odborný přínos.

Je pro ženy složitější se ve vědě prosadit než pro muže?

Věda je konkurenční prostředí. Vybudovat si pozici v kolektivech, kde může být enormní převaha mužů, je podle mě pro ženy těžké. V tomto prostředí se nemusí cítit komfortně. Větší šanci mají obecně ti, kteří se nebojí prezentovat sebe a svoje nápady. Pro mnoho žen to ale nemusí být přirozené a příjemné.

Působí to jako prostředí, které vyhovuje z moha důvodů hlavně mužům.

Myslím si, že ve vědě jsou hlavně dva typy žen. Prvním typem jsou ty ženy, které se soustředí zejména na svou vědeckou kariéru. Ty bývají velice úspěšné a jejich výsledky se mohou rovnat mužům. Ženy, které si zvolily kompromis mezi rodinou a vědou, mohou být také úspěšné, ale musí připustit i variantu, že výsledky a tempo jejich dosažení se může lišit.

V současném světě a ve vědě se bohužel hodně porovnává. Čísla, publikace, indexy, všechno. To může ženy, které část života věnují rodině, znevýhodňovat. A to se netýká pouze samotné rodičovské dovolené, ale i období po ní. Chtěla bych ale povzbudit studentky, aby to s vědou nevzdávaly. I kompromis mezi rodinou a vědou může fungovat, pokud si člověk nastaví vlastní realistická očekávání.

Vnímáte, že se podmínky pro ženy ve vědě od doby, kdy jste se po rodičovské dovolené vracela k výzkumu, nějak proměnily?

Myslím, že ano. V době, kdy jsem se k vědě vracela já, například nebyl ani home-office. Nebo se nikdo nezajímal o to, že když ženě onemocní dítě, tak ho nebude mít kdo pohlídat.

V dnešní době existuje řada grantových projektů, o které mohou ženy při návratu z rodičovské dovolené žádat. To je skvělá příležitost. Vím, že to není jednoduché, ale věřím, že se dělá vše pro to, aby byl pro ženy návrat jednodušší. Jak z hlediska vědeckých projektů, tak i toho, že se třeba nikdo nebude podivovat nad tím, když si žena vezme do práce v krizových situacích dítě. Nemůžu říct, kudy by měla vést hranice, ale pocit, že žena není kvůli dítěti odstřižená, je fajn. A vědomí, že se s ní počítá, je důležité.