Vědomí je jen generátor informací, že je sklenice hmotná, je trochu iluze. Soustředěné vědomí dává částicím to, že je cítíme jako hmotné. Minulost a budoucnost je iluze vytvořená z informací. Realita, ve které se všichni nacházíme, a to, že spolu můžeme komunikovat, nám umožňuje ta komplexní informace, kterou všichni sdílíme. Lidé izolovaní v jeskyních vnímají realitu odlišně a dá se to i vědecky pozorovat, říká Jan Rak, profesor kvantové fyziky a vědec CERN. Dodává, že změna paradigmatu může mít obrovský dopad i na každodenní realitu a otevírá její filozofické a spirituální vnímání.

Že je sklenice hmotná, je trochu iluze. Existujeme jen tady a teď, říká vědec z CERN

Život bez chemie? Nevydrželi byste prý ani den. Alespoň to v rozhovoru s Lucií Výbornou říká profesor chemie Libor Červený, který se už desítky let věnuje vůním. „Bez chemie by třeba takové mýdlo vonělo velmi nelibě,“ potvrzuje.
<blockquote>
<h5>Profesor Libor Červený (2. července 1942)</h5>
</blockquote>
<ul>
<li>se významně zasloužil o rozvoj oboru organická technologie na VŠCHT v Praze, o čemž svědčí jeho pedagogická a publikační aktivita a realizace průmyslových výrob. </li>
<li>pravidelně vyučuje předměty Organická technologie a Chemické speciality. Vedle diplomových a bakalářských prací také vedl doktorské práce, z nichž bylo 23 úspěšně obhájeno. </li>
<li>je autorem více než 300 publikací, které byly dosud citovány více než 1000 krát, a 60 patentů. Podle jeho projektů bylo celkem realizováno 20 průmyslových výrob. </li>
<li>zastával také řadu funkcí: v letech 1991-2009 byl vedoucí Ústavu organické technologie, v letech 1994-2000 byl děkan FCHT a od roku 2001 do roku 2006 vykonával funkci proděkana FCHT VŠCHT v Praze. Je členem vědeckých rad a oborových komisí.</li>
</ul>
Vonných látek dnes chemici (a parfuméři) rozeznávají několik tisíc. A dovedou je velmi detailně popsat. Umíte si například představit, jak je cítit vůně klasifikovaná jako „zelená“? Může to být vůně sena, trávy i okurky. „Schopnost pamatovat si a zkombinovat tyto vůně, to je to, co dělá dobrého parfuméra,“ říká chemik Libor Červený.
Zrod nové vůně tak je vždy výsledkem společné práce chemika i parfuméra. „Parfuméři potřebují chemiky. Protože ne všechno, co do svých děl potřebují dát, je v přírodě. Pro výrobu parfémů se používají jak přírodní vonné látky, tak ty syntetické. Jeden slavný parfumér například řekl, že kvalitní parfém v sobě musí mít přírodu, ale bez syntetických látek se neobejde.“
Přestože chemici a parfuméři neustále vymýšlejí nové vůně, „voňavé stálice“ se v průběhu věku nemění – jsou to například jahoda, vanilka a citron. Ale nepředstavujte si, že jde o ryze přírodní vůně. „Představa, že nějaká látka voní jako jahoda, je pravdě hodně vzdálená. Vůně musí obsahovat ještě dalších 50 látek, které jahodu dají dohromady.“
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/385544430ac149aaa400f770563f68ef/Pixabay-roses-1229148_1280.jpg" alt="Michael Gaida, Pixabay"/>
<h3>Věda a fantazie</h3>
Samotný Libor Červený a jeho tým se zabývají především základním výzkumem vonných látek. A přestože vždy alespoň rámcově tuší, k čemu bude vůně sloužit – zda půjde o parfém, nebo třeba o vůni pracího prášku – nikdy neví, zda bude mít vonná látka takové vlastnosti, jaké si zadavatel představuje. 
„Když jsem poprvé slyšel, že by konkrétní přípravek měl mít kovovou vůni, myslel jsem si, že se někdo zbláznil,“ přiznává chemik. I proto prý v jeho branži potřebují vědci značnou míru fantazie. „Parfuméři mi kovovou vůni popisovali takto: ‚Představ si, že je jiskřivá zima, jdeš nosem podél kovového zábradlí, trochu si lízneš, přimrzne ti jazyk…‘ A mně došlo, že mají pravdu.“
Je dnes vůbec možné ve světě vůní přijít s něčím novým? Prý rozhodně ano. „Říká se ale, že nejlepší parfém je ten, který vydrží nejdéle na trhu. Například Chanel No. 5 je naprostá jednička.“

Jak vzniká nová vůně? Bez chemie to nejde, potvrzuje chemik Libor Červený

Nobelovou cenou za chemii byli r. 2002 oceněni tři vědci, kteří přispěli k vývoji metod pro analýzu biomolekul (viz též článek na s. 314). Polovina ceny, kterou získali Američan John B. Fenn a Japonec Koiči Tanaka, byla udělena za „vývoj měkkých ionizačních metod pro hmotnostní spektrometrickou analýzu biologických makromolekul“. Málokdy se stává, aby cenu sdíleli dva vědci, z nichž jeden je bezmála dvakrát tak stár než druhý – Johnu Fennovi je 85 let, K. Tanakovi jen 43.
Vývoj zmíněných analytických metod se týká způsobů převedení molekul biochemické a biologické důležitosti do plynné fáze v podobě iontů. Vzniklé ionty se dají analyzovat hmotnostním spektrometrem, lze určit jejich molekulovou hmotnost, popřípadě z jejich rozpadu dospět k závěrům o jejich struktuře. V poslední době se hmotnostní spektrometrie stala (i díky zmíněným vědcům) jedním z nejdůležitějších způsobů analýzy biologicky významných molekul.
<h3>Hmotnostní spektrometrie</h3>
Tato metoda využívá pohyb urychlených iontů v kombinaci elektrických a magnetických polí ve vysokém vakuu k zjištění hmotnosti příslušných molekul (přesněji poměru hmotnosti a náboje). Původní metoda byla vyvinuta už koncem 19. století. Anglický fyzik J. J. Thomson ji použil k analýze „pozitivních paprsků“ z výbojů a v popisu pozorovaných hmotností neonu podal první důkaz, že vedle izotopů radioaktivních prvků mohou existovat i stabilní izotopy (za vedení elektřiny ve zředěných plynech dostal r. 1906 Nobelovu cenu). Ve své monografii z r. 1912 zdůraznil obrovský význam hmotnostní spektrometrie pro chemii, zvláště pro chemii analytickou. Díky hmotnostní spektrometrii popsal F. W. Aston většinu stabilních izotopů a objevil také odchylky jejich hmotností od celistvých čísel (Nobelova cena mu za to byla udělena r. 1922). Od té doby byly hmotnostní spektrometrií účinně analyzovány směsi plynů nebo zplynitelných kapalin.
K ionizaci plynných směsí se používala metoda nárazu urychlených elektronů, což byla v polovině 20. století jedna z nejdůležitějších metod pro analýzu směsí uhlovodíku v ropném průmyslu. Od padesátých let minulého století nastal mocný rozvoj hmotnostní spektrometrie a jejích aplikací v nejrůznějších oblastech vědy. Zároveň se rozvíjely metody analýzy hmotnosti ionizovaných částic.
Původní přístroje využívaly kombinaci elektrických a magnetických polí, později byla vyvinuta zařízení (kvadrupolové analyzátory) založená na průchodu iontů vysokofrekvenčním střídavým elektrickým polem, popřípadě na jejich zadržení v tomto poli a postupném vypuzování podle rostoucí hodnoty poměru hmotnosti a náboje (analyzátory na principu iontové pasti). Při konstrukci hmotnostních spektrometrů se rovněž využívá pohyb iontů v kombinaci zkříženého střídavého elektrického pole s magnetickým polem (iontová cyklotronová rezonance či její obměna s Fourierovou transformací) a metody pulzní analýzy urychlených iontů podle doby průletu určité dráhy (průletové spektrometry, reflektron). S vývojem metody se neobyčejně zvýšila citlivost a rozlišovací schopnost hmotnostní analýzy. Oproti původnímu rozlišení iontů s hodnotami poměru hmotnosti a náboje lišícími se o jednotku lze dnes odlišit ionty, u kterých se rozdíl těchto hodnot pohybuje v tisícinách i v ještě menších hodnotách.
Počátkem šedesátých let 20. století se hmotnostní spektrometrie začala používat v organické chemii k analýze a objasnění struktury molekul. Ionizace molekuly sloužila nejen k určení molekulové hmotnosti, ale z rozpadů vzbuzené ionizované molekuly a z výskytu iontových druhů v hmotnostním spektru bylo možno zjistit, jakou strukturu měla původní molekula. V krátké době se metoda rozšířila z výzkumu organických látek na analýzu léčiv, metabolitů a biologicky významných látek s velkou hmotností. Původně používané metody ionizace par látek elektrony, fotony nebo jinými ionty však narážely na obtíže s převedením příliš velkých molekul do plynného skupenství, neboť když se látky zahřály na potřebnou vysokou teplotu, rozložily se.
<h3>Ionizace elektrosprejem</h3>
V roce 1988 publikoval John Fenn se spolupracovníky nový postup ionizace biomakromolekul, který v možnostech jejich studia znamenal převrat. Využil k tomu ionizaci elektrosprejem: Zředěný roztok analytu se v množství několika mikrolitrů za minutu zavádí velmi úzkou kapilárkou z vodivého materiálu do rozprašovací komůrky. Na kapiláru se vkládá vysoké napětí (v jednotkách kilovoltů), což způsobí, že se kapalina rozprašuje ve formě nabitého aerosolu. Rozpouštědlo se z povrchu aerosolových částic rychle odpařuje, hustota náboje stoupá, až dojde k výbuchu a vzniknou podstatně menší částice, z nichž se molekuly rozpouštědla vypařují ještě rychleji. Ve zředěné plynné fázi tak rychle vznikají ionty zbavené rozpouštědla. Přidávaný plyn pomáhá ionizovaným částicím zbavovat se rozpouštědla a také nadbytečné kinetické energie, a nakonec se systémem vakuových clon a štěrbinových elektrod vytvoří svazek iontů pro hmotnostně spektrometrickou analýzu. Metoda nachází uplatnění v analýze velmi složitých látek, jako jsou peptidy, proteiny, nukleové kyseliny a cukry. Vícenásobný náboj iontů nadto dovoluje analyzovat i pomocí jednoduchých spektrometrů látky o velmi vysoké molekulové hmotnosti, neboť měřený poměr hmotnosti a náboje je při velké hmotnosti, ale zároveň i náboji v rozsahu těchto přístrojů. Má-li např. dvacetinásobně nabitý ion (z = 20) relativní hmotnost m = 40 000, pak poměr hmotnosti a náboje m/z = 2000 zůstává v rozsahu měření jednoduššími přístroji (při jednonásobném nabití by hodnota m/z = 40 000 byla mimo jejich rozsah).
<h3>Vakuový instalatér</h3>
Stojí zato si povšimnout, že John Fenn své zásadní práce o metodě ionizace elektrosprejem publikoval v jednasedmdesáti letech. Byl v té době už od počátku šedesátých let profesorem Yaleovy univerzity v New Haven, na níž kdysi získal doktorát. V současné době je tento stále aktivní více než osmdesátník emeritním profesorem analytické chemie na Státní univerzitě ve Virginii. Váženým fyzikem byl už dříve. Zásadní význam měly jeho práce o přípravě „molekulových paprsků“ – tenkých řídkých proudů molekul pohybujících se nadzvukovou rychlostí ve vakuu. Mezi vědci zabývajícími se přípravou a použitím atomových a molekulových paprsků byl pokládán za nestora celé této oblasti. Získal řadu ocenění v USA i ve světě. Už dávno jej svým čestným členem jmenoval Výbor mezinárodní konference o molekulových paprscích (vyznamenání, jehož se dostalo jen několika vědcům na světě). On sám však veškeré pocty přijímal s charakteristickou skromností. „Jsem jenom vakuový instalatér,“ říkával při takových příležitostech.
<h3>Ionizace s přispěním matrice</h3>
Hlavní přínos podstatně mladšího K. Tanaky spočívá v aplikaci metody jemné laserové desorpce (SLD, soft laser desorption) k ionizaci velkých molekul, jako jsou proteiny (1987–1988). Ze skupiny ionizačních metod, které využívají opatrné zplynění pevného vzorku laserovým pulzem, je nejpodstatnější metoda MALDI (matrix-assisted laser desorption ionization, viz např. Jan Havliš, Vesmír 78, 448, 1999), což je ionizace pomocí laserové desorpce s přispěním matrice. Vyvinuli ji a popsali F. Hillenkamp a M. Karas. Vzorek analyzované látky je zabudován do matrice nosné látky (Hillenkamp s Karasem používali organickou matrici na pevném povrchu, kdežto Tanaka používal kovový prášek v kapalné matrici). Krátký jemný laserový pulz ze směsi matrice a sledované látky přímo uvolňuje ionty, které je možno hmotnostně spektrometrickými metodami analyzovat. Podstata metod není zcela objasněna, účinnost ionizace velmi záleží na druhu nosné látky v matrici.
<h3>MALDI, SELDI a budoucnost</h3>
Dnes již existuje řada velmi účinných laserových ionizačních metod, spočívajících na jemné desorpci. Vedle MALDI jsou to SELDI (surface-enhanced laser desorption ionization), což je laserová desorpce zvýšená povrchem, DIOS (direct ionization on silicon), tj. přímá ionizace na křemíku, a další. Koiči Tanaka zveřejnil práce, za které se mu dostalo ocenění, ani ne jako třicetiletý. Jeho pracovní kariéra je svázána s firmou Šimacu, kde se dosud věnuje dalšímu vývoji hmotnostní spektrometrie.
K rozvoji hmotnostní spektrometrie a jejímu širšímu uplatnění přispěli oba vědci. Dnes tato technika nachází rozsáhlé využití například v diagnostice chorob, ve vývoji léčiv, ale i v kontrole potravin nebo třeba v analýze složek životního prostředí. Důležitou roli hraje také při výzkumu vesmíru.
<h3>Koiči Tanaka /3. 10. 1959, Tojama, Japonsko/</h3>
Je nejmladším laureátem Nobelovy ceny za chemii od roku 1967. V roce 1983 absolvoval Tóhockou univerzitu v japonském Sendai a 1. dubna téhož roku nastoupil jako výzkumný a vývojový inženýr do analytického oddělení Ústřední výzkumné laboratoře firmy Šimacu, kde působí dodnes. Tato firma, která má pobočky po celém světě, vyrábí a prodává různé měřicí a lékařské přístroje.
<h3>John Fenn /1917, New York City, USA/</h3>
Roku 1940 získal doktorát na Yaleově univerzitě v New Haven v Connecticutu, počátkem šedesátých let se na téže univerzitě stal profesorem a od r. 1987 je emeritním profesorem. Deset let také pracoval v kosmickém výzkumu. Krátkodobě působil v Itálii na Tridentské univerzitě a v Japonsku na Tokijské univerzitě. Od roku 1994 žije a pracuje na Virginské státní univerzitě v Richmondu. Dostal řadu vyznamenání v USA i v Evropě, mimo jiné je čestným členem výboru mezinárodní konference o molekulových paprscích.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/24afbf48e5f14eceadcb90b3dbcfe031/obrazek.png" alt="Vesmír"/>

Hmotnostní spektrometrie a velké molekuly

Pan profesor Petr Slavíček a jeho úžasná a úžasně zábavná přednáška &quot;Omyly ve vědě&quot;, jejíž kompletní záznam najdete právě v tomto videu. 
Ne všichni badatelé hrají fér, a ti ostatní se velmi často mýlí. Řada nesprávných vědeckých teorií a představ byla zjevně nesmyslná již v době svého vzniku, často se ale setkáváme s myšlenkami, které byly chytré a krásné a jejich nesprávnost byla jejich jediným neduhem. Nesprávné teorie často prokázaly značnou houževnatost a ovlivnily myšlení celých generací. A právě na tuto oblast &quot;beautiful loosers&quot; se tato přednáška zaměřila. :-)
Pan profesor Petr Slavíček ve vrcholné formě a jeho přednáška &quot;Omyly ve vědě&quot;, která se konala dne 18.9.2017 ve Velké aule Filozofické fakulty v rámci projektů Večery na FF UK a Neurazitelny.cz
Přejeme příjemné sledování! :-)

Omyly ve vědě - Petr Slavíček

Proč platit výzkum, vývoj a vysoké školy? Aplikovaný nebo základní výzkum? Nejen o těchto tématech promluví ve své přednášce RNDr. Martin Pumera, PhD.

Martin Pumera "Budoucnost chemie, výzkumu a výuky" Oslavy 65 let VŠCHT

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Časopis Vesmír vychází od roku 1871, nyní jako tištěný měsíčník rozšířený o průběžně aktualizovaný on-line obsah. Obrací se na čtenáře se zájmem o přírodní vědy s přesahem k dalším oborům.

Vesmír

Rozhovory, analýzy, komentáře, reportáže. Zpravodajsko - publicistický videoobsah zaměřený na aktuální politické, ekonomické, kulturní i společenské dění.  Denně k aktuálním tématům.
Daniela Drtinová, Martin Veselovský a Emma Smetana. Denně rozhovory s hosty, kteří vás zajímají. Živé přenosy událostí, které hýbou společností. 

DVTV

Pokus o popularizaci myšlení v zemích českých ve spolupráci se zajímavými osobnostmi z různých oblastí života. :-) 

Neurazitelny.cz

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

V současné době vysílá Český rozhlas na vlnách čtyř celoplošných a čtyř speciálních stanic a provozuje síť regionálního vysílání ve všech krajích České republiky. Nedílnou součástí je vysílání do zahraničí v šesti světových jazycích. Obsah ale nešíří pouze po radiových vlnách. Pohodlný poslech zpravodajství z domova i ze světa, publicistiky, hudby a mnoho dalšího umožňují také webové stránky a mobilní aplikace.

Český rozhlas

Svět měření na dosah: Testery pro instrumentovanou indentaci

13. mezinárodní chemicko-technologická konference (ICCT) 2026

Elektrochemický praktický workshop: Tištěné elektrody DropSens & moderní elektrochemické senzory

MALDI Imaging Becomes IR-resistible: Going Multimodal for Advanced Biomedical Insights

Moisture and LOI Determination in Cement, Fly Ash, Gypsum, and Lime

FTIR microscopy: Practical guidance for effective sample analysis

ICPMS novinky se zaměřením na popularizace - strana 26