Pojďme se podívat na to, jak využít Twitter z pohledu akademického pracovníka.
Podle nedávného výzkumu, o kterém jsme <a href="https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/analyza-twitter-vedcum-nepomaha-sirit-jejich-poznatky">psali</a>, se snaha vědců upozornit na svoji práci prostřednictvím Twitteru spíše míjí účinkem. To následně vyvolává otázku, proč mám tedy být aktivní na Twitteru, když tím nebudu rozšiřovat svou práci a nezvýším si počet citací svých odborných publikací?
Formátem Twitteru jsou krátké zprávy, jeho uživatelé nechtějí číst sáhodlouhé články. Prostředí je relativně neformální, můžete tedy nechat ostatní nahlédnout na jiné než akademické aspekty života. Právě proto se můžete stát zajímavým člověkem, kterého je dobré sledovat.
<h3>Twitter vás dostane k tomu nejnovějšímu</h3>
Podle Martina Rychlíka, který od roku 2019 vede média Univerzity Karlovy, má Twitter mnoho možností. Umožňuje příjemně nastavit, co odebírat a co sledovat. Takže první a možná i stěžejní způsob využití je v rychlé a kvalitní informovanosti o dění v oboru. Je dobré sledovat zpravodajské servery časopisů jako Nature či Science, které jsou novinářsky vynikající. Můžete sledovat i zpravodajství řady médií s vědeckými rubrikami, jako jsou New York Times, Guardian či Věda ČT24, vědce samotné, vědecké novináře typu Daniela Stacha, Petra Koubského či Ondřeje Vrtišky.
Bleskovou informovanost potvrzuje a vysvětluje Tomáš Kodydek, správce sociálních sítí a webu na Univerzitě Karlově. „Twitter exceluje mezi ostatními sítěmi díky možnosti chronologického řazení příspěvků. Nejnovější informace a breaking news se k vám tak dostanou dříve, než tomu může být na Facebooku nebo LinkedInu, kde o zobrazovaných informacích na vaší zdi rozhoduje algoritmus. Nové informace se zároveň výborně vyhledávají přes pokročilé vyhledávání, které umožňuje filtrovat informace pomocí klíčových slov i konkrétního jazyka,“ shrnuje hlavní přednosti Twitteru.
<h3>Komunikujte svoje poznatky, má to smysl</h3>
Martin Rychlík k tomu ještě doplňuje, jak mohou vědci využít Twitter pro svoji práci: „Dobré tweety mají významné instituce i agentury, třeba Evropská výzkumná rada (ERC) již o přidělených grantech referuje záhy na Twitteru, což vědci dále rychle sdílejí. Dalším způsobem je samozřejmě představovat svoji odbornou práci, své zájmy a propojit se s lídry v disciplíně, kteří často na podněty reagují a odpovídají na ně přímo tazateli. A čím dál více vidíme z hlediska univerzit či institucí, jak je výhodné mít ke sdílení ‚své‘ vědce, promovat je. Hashtagy mohou zase propojit účastníky konferencí a podobně. Je toho hodně.“
Jana Otoupalíková, která je vedoucí oddělení komunikace na CEITEC, zdůrazňuje, že Twitter poskytuje velký potenciál pro navázání spolupráce. Například díky sdílení fotografie na svém účtu se bioložce Aně Sofii Reboleiraové podařilo objevit nový typ parazitické houby, který byl po Twitteru dokonce pojmenován. Otoupalíková zároveň doporučuje inspirovat se účtem nositelem Nobelovy ceny za chemii Sira Frasera Stoddarta, kterému se díky jeho častému tweetování dokonce přezdívá „Twitter Monster&quot;.
<h3>Jak uspět?</h3>
Podle Tomáše Kodydka je klíčem k úspěchu na Twitteru upřímný zájem o vytvářený obsah, zapojování se do diskusí, reagování na tweety kolegů a dalších vědeckých pracovníků. Twitter umožňuje vytváření zajímavého obsahu i pomocí citovaných tweetů, takže je ideální platformou i pro ty, kteří třeba právě nemají čas na vytváření vlastního originálního obsahu. Často i pouhý odborný komentář v citovaném tweetu může výborně fungovat na vaši cílovou skupinu.
Otoupalíková dodává: „Musíte mít živý, aktivní profil s relevantními informacemi pro své, ale i potenciální sledující. Na profilu lze rozvíjet podnětnou diskuzi vedoucí k novým myšlenkám a nápadům.“ Dále zmiňuje praktické tipy ke zvýšení organického dosahu a viditelnosti, jmenovitě díky označování souvisejících účtů a používání správných hashtagů, a dodává: „V případě potřeby většího rozšíření dané informace lze využít také placenou reklamu, která většinou funguje velmi dobře, pokud je správně nastavena. Dále lze doporučit taktiky jako tweetování v určitých dnech a časech, užívání profesionálních nástrojů pro správu sociálních sítí či konkrétně Twitteru, sledování trendů a vzdělávání se. Na závěr je však důležité říct, že je potřeba, abyste k samotnému tweetování měli kladný vztah, chtěli se s veřejností o své výsledky dělit a nebáli se jít s kůží na trh.“
<h3>Tweet or Perish?</h3>
Někteří lidé se bojí si účet založit, protože by je to mohlo až moc vtáhnout do virtuálního světa. Ale je důležité mít na paměti, že není možné držet krok s veškerým obsahem a sledovat všechny novinky. Proto je dobré přistupovat k Twitteru bez obsedantní touhy o všem ihned vědět. A na druhou stranu, není vlastně Twitter produktivní formou prokrastinace?
Aleš Vlk, pořadatel červnového <a href="https://vedavyzkum.cz/akce/akce/workshop-twitter-pro-vedce-zacatecniky">webináře Twitter pro vědce/začátečníky</a> ze společnosti alevia říká: „Je dobré jít s dobou a mít twitterový účet. Můžete si najít vlastní způsob, jak vám bude prospěšný. Nicméně to neznamená, že vědecký život se bez Twitteru zastaví. Realizovat se pochopitelně můžete i bez něj.“

#IamScientist: Jak ochočit Twitter

Své zkušenosti sdíleli například rozhlasačka Martina Mašková, televizní moderátor Daniel Stach, novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N nebo šéfredaktor <a href="https://gcms.cz/companies/53">magazínu UK Forum</a> Martin Rychlík.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_3_4e6dd0f929/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-3.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„‎Do poslední chvíle jsme zvažovali, zda konferenci opravdu uskutečníme v Praze v prostorách České spořitelny či se přesuneme do online prostředí. Jsem moc rád, že jsme se v pátek odpoledne rozhodli pro prezenční formu – osobní kontakt a networking nic nenahradí,“ sdílí moderátor a organizátor Aleš Vlk. Konference přilákala na šedesát účastníků z vysokých škol a výzkumných institucí z celé České republiky. „Zájem byl mnohem větší, ale s ohledem na epidemiologickou situaci jsme od počátku měli omezenou kapacitu,“ dodává za portál <a href="https://gcms.cz/companies/3">Vědavýzkum.cz</a>, který celou konferenci pořádal.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Ales_Vlk_d3798595c1/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Ales-Vlk.jpg" alt="Vědavýzkum.cz/Hynek Glos (UK): Aleš Vlk"/>
Dopolední blok konference Komunikace vědy pohledem různých médii patřil rozhlasu a televizi. První přednášející byla Martina Mašková, dlouholetá „vědecká rozhlasačka“ a moderátorka pořadů, jako je Ranní Plus, Laboratoř a Souvislosti Plus. „Lidé stále vyhledávají klasický poslech rádia – v ten daný čas, i když dnes se k poslechu mohou kdykoliv vrátit. Největší špička poslechovosti je kolem sedmé a osmé ráno.“ Martina Mašková se rozhlasové popularizaci vědy věnuje již od roku 1996, za tu dobu vyzkoušela řadu formátů. Již osmým rokem provází pořadem <a href="https://plus.rozhlas.cz/laborator-6482940/o-poradu">Rozhlasová laboratoř</a>, kde s vědci a osobnostmi kulturního života rozebírá aktuální novinky ze světa vědy. „Tento formát pořadu o nejnovějších vědeckých objevech a publikacích klade veliké nároky na vědce i herce, ale kombinace laického a odborného pohledu velmi dobře funguje a vzniká zajímavá neformální diskuze,“ říká původně vystudovaná učitelka chemie a biologie, podle které věda posluchače zajímá. „I vědecké téma se má šanci prosadit – z pořadu vždy děláme i článek a třeba naše ‚<a href="https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/studie-priroda-mouchy-vosy-mravenci-cukr_1909151514_dok">octomilka</a>‘ se stala jedním z nejčtenějších článků roku 2019, a to i v konkurenci témat, jako je politika, Černobyl i eurovolby.“
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Martina_Maskova_7f77491d8c/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Martina-Maskova.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Martina Mašková"/>
S druhou přednáškou navázal Daniel Stach z redakce vědy České televize, ve které mimo jiné zaznělo: „Vědec, který ve třetím tisíciletí nepopularizuje, není vědcem třetího tisíciletí.“ Popsal, jak funguje redakce vědy a že není den bez vědy na ČT24: „Věda je všude kolem nás.“ Zdůraznil, že v redakci nepotřebují oficiální tiskovou zprávu, ale potřebují informace s dostatečným předstihem a stačí jim odpovědi na otázky Co?, Kdy?, Kdo?, Proč je to důležité? a Co uvidíme? Upozornil i na časté chyby, se kterými se v redakci setkávají: „Někdy na instituci neví, co se u nich děje, nebo nám dávají vědět pozdě. V televizi vše trvá déle a potřebujeme dostatek času, když nám z výzkumné instituce dají vědět den předem, že se něco chystá, tak s tím již moc neuděláme.“ Na přednášky navázala panelová diskuze, kde kromě Martiny Maškové a Daniela Stacha diskutoval i vědecký atašé Britské ambasády v Praze Otakar Fojt, mikrobioložka a popularizátorka vědy Tereza Mašínová a Jan Martinek, který zakládal Odbor mediální komunikace Akademie věd ČR.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Daniel_Stach_9b582c847f/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Daniel-Stach.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK): Daniel Stach"/>
Odpolední blok se zaměřil na psaná média, své zkušenosti sdílely Pavla Hubálková z redakce magazínu Univerzity Karlovy Forum a Lenka Vrtišková Nejezchlebová z Deníku N. „Nemám vědecké vzdělání, na žurnalistiku jsem přišla z hotelovky, ale udělala jsem si z toho přednost. Jsem pro vědce takovým filtrem, pokud tomu nerozumím já, nebude tomu rozumět ani čtenář,“ řekla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, která se zaměřuje především na rozhovory s osobnostmi ze světa vědy i kultury. „Mé rozhovory probíhají i dvě hodiny, kdy si s vědcem či vědkyní jen tak povídáme, poté z toho vytvořím text, který si třeba i několikrát vracíme, aby to bylo vědecky správně, ale dostatečně jasné.“
V druhé části odpoledního programu Martin Rychlík popsal fungování redakce magazínu <a href="https://www.ukforum.cz/">Forum</a> na Univerzitě Karlově: „Za dva roky, co vedu média UK, se nám například podařilo vytvořit nový responzivní web, kde je věda jedna z hlavních rubrik. Důraz klademe na kvalitní fotografie. Za tímto účelem vznikla fotobanka, která je dostupná všem zaměstnacům univerzity a v případě potřeby fotografie posíláme i dalším médiím.“ Zdůraznil také, že dnes jsou nedílnou součástí komunikace i sociální sítě. „Univerzita Karlova komunikuje prostřednictvím deseti sociálních sítích v českém i anglickém jazyce – každá sociální síť má svůj jazyk a publikum, dle toho volíme obsah. Vybíráme si a často i odmítáme požadavky z různých součástí UK, když víme, že by daný obsah nefungoval,“ uvedl Martin Rychlík a dodal, že stejně tak v redakci diskutují i výběr vědeckých úspěchů, témat a osobností, kterým dají prostor, kdy hlavním kritériem výběru je kvalita.
Eduard Petiška a Tomáš Gavlas ze <a href="https://sciencecom-agency.com/cs/uvod/">Sciencecom Agency</a> v poslední přednášce o komunikaci českého výzkumu v zahraničí hovořili například o komunitní síti <a href="https://www.reddit.com/">Reddit</a>, jejíž obliba výrazně narostla během covidové pandemie, nebo o nástroji <a href="https://www.altmetric.com/">Altmetric</a>, který umožňuje monitorovat a měřit online dopad vašeho výzkumu.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Vedavyzkum_cz_Hynek_Glos_UK_Jaka_byla_konference_Komunikace_vedy_ocima_medii_2_337f3fe4d4/Vedavyzkum.cz-Hynek-Glos-(UK)-Jaka-byla-konference-Komunikace-vedy-ocima-medii-2.jpg" alt="Vedavyzkum.cz/Hynek Glos (UK)"/>
„Cílem konference a celého portálu <a href="https://www.komunikacevedy.cz/">komunikacevědy.cz</a> je přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí a sdílet současné trendy a zkušenosti osobností, které se pohybují ve světě různých médií a popularizují výsledky vědy, výzkumu a vývoje nejširší veřejnosti, a to se myslím i letos povedlo,“ sdílí Aleš Vlk. „Mé veliké poděkování patří všem účinkujícím, České spořitelně za možnost využít jejich prostory, a především všem partnerům – UK Science &amp; Innovation Network, magazínu Univerzity Karlovy Forum, Akademii věd ČR a Sciencecom Agency. Přinášet téma komunikace vědy i do českého prostředí nám dává veliký smysl a již teď můžeme prozradit, že 22. 2. 2022 ve spolupráci s Britským velvyslanectvím v Praze chystáme další konferenci o komunikaci vědy s důrazem na zkušenosti z Velké Británie,“ dodává za organizační tým Aleš Vlk.

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

Biofyzička Gálisová využije ERC k vývoji cílené dopravy léčiv

Michal Vališka z&nbsp;MFF UK se se svým týmem věnuje nekonvenčním supravodičům, jež mohou hrát roli v&nbsp;budoucích kvantových technologiích. „Supravodivými se tyto materiály stávají až ve chvíli, kdy jsou skutečně ultračisté,“ říká laureát Ceny Neuron. V&nbsp;rozhovoru mluví o&nbsp;trpělivosti během experimentů, mezinárodní spolupráci i&nbsp;o&nbsp;tom, proč je schopnost vysvětlit složité věci jednoduše zároveň testem vlastního porozumění.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_881b581a5f.jpg" alt="Forum: Magazín Univerzity Karlovy/Vladimír Šigut: Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_881b581a5f.jpg 244w," sizes="100vw" width="1400" height="899"><h5>Když si vezmu k&nbsp;srdci vaši snahu mluvit o&nbsp;vědě stručně – dal by se váš výzkum popsat tak, že vytváříte ultračisté supravodivé materiály, na nichž lze sledovat fyziku bez rušivých vlivů?</h5>Ano, ta ultračistota je pro tento typ supravodičů naprosto zásadní. Nečistoty způsobí totiž mimo jiné to, že se v&nbsp;materiálech objeví elektrický odpor, a&nbsp;přestanou se chovat jako supravodiče. Existují sice i&nbsp;jiné typy supravodičů, kterým různé příměsi nebo nečistoty tolik nevadí, ale u&nbsp;těch našich je situace jiná. Vynikají řadou mimořádně zajímavých vlastností, zároveň jsou ale extrémně citlivé a&nbsp;náchylné právě na čistotu. Například u&nbsp;materiálu UTe₂, tedy telluridu uraničitého, kterým se v&nbsp;současnosti hlavně zabýváme, opravdu musí být přítomen jen uran a&nbsp;tellur, a&nbsp;to ve zcela přesném poměru. Jakmile se při přípravě do krystalu dostanou, byť jen zlomky procent jiných prvků, supravodivost se tím naruší.<h5>Proč vás tyto materiály vlastně zajímají?</h5>Věnujeme se především základnímu výzkumu, takže naším cílem nejsou okamžité aplikace. V&nbsp;první řadě chceme vědět, jak už jste sama zmínila v&nbsp;první otázce, jak tyto materiály fungují – jaké fyzikální mechanismy stojí za jejich chováním. Zároveň ale samozřejmě sledujeme i&nbsp;možné náznaky jejich budoucího využití.Jedna z&nbsp;klíčových vlastností nekonvenčních supravodičů je jejich schopnost odolávat velmi silným magnetickým polím. Právě to je činí zajímavými i&nbsp;z&nbsp;hlediska kvantových technologií. Současné kvantové počítače sice existují, ale jsou extrémně citlivé na vnější rušení – magnetická pole, teplotní výkyvy i&nbsp;další vlivy. Fungují proto jen v&nbsp;přísně kontrolovaných, téměř sterilních laboratorních podmínkách.Standardní supravodiče navíc silná magnetická pole většinou vůbec nesnesou – často selhávají už při jednotkách tesla. Materiál, který studujeme my, konkrétně UTe₂, se ale chová zásadně jinak: zůstává supravodivý až do magnetických polí kolem 35 tesla, a&nbsp;při ještě vyšších polích se dokonce objevuje nová supravodivá fáze. Zdá se, že silná magnetická pole mu nevadí, ale naopak hrají důležitou roli v&nbsp;jeho chování.Dalším zásadním aspektem jsou možné topologické vlastnosti těchto materiálů. Zjednodušeně řečeno by qubity (qubit je základní jednotka informace v&nbsp;kvantovém počítači – pozn. red.) založené na takových supravodičích mohly být výrazně robustnější a&nbsp;stabilnější než ty současné. Dnes se topologické supravodiče většinou vytvářejí uměle vrstvením různých materiálů, což sebou nese řadu technických komplikací. Nekonvenční supravodiče, jako je UTe₂, by naproti tomu mohly tyto vlastnosti vykazovat samy o&nbsp;sobě – bez nutnosti složitých heterostruktur.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_5_dda4438d34.jpg" alt="Forum: Magazín Univerzity Karlovy/Vladimír Šigut: Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_5_dda4438d34.jpg 241w," sizes="100vw" width="1400" height="908"><h5>Dalo by se tedy říct, že by tohle bylo elegantnější a&nbsp;jednodušší řešení – i&nbsp;z&nbsp;hlediska výroby?</h5>Ano, přesně tak. Výhoda by spočívala v&nbsp;tom, že by se obě žádoucí vlastnosti – tedy supravodivost a&nbsp;topologie – spojily přímo v&nbsp;jednom materiálu. Nebylo by nutné kombinovat různé látky a&nbsp;složitě je vrstvit. To by celý systém výrazně zjednodušilo a&nbsp;zároveň učinilo robustnějším.<h5>Takže se teď soustředíte především na UTe₂?</h5>Ano, v&nbsp;současnosti se zaměřujeme hlavně na sloučeninu UTe₂, zároveň ale hledáme i&nbsp;další podobné materiály, abychom zjistili, zda lze tyto vlastnosti zobecnit a&nbsp;najít širší třídu látek s&nbsp;podobným chováním.UTe₂ jsem začal studovat už během postdoktorské stáže v&nbsp;Grenoblu. Tehdy ale kvalita krystalů ještě nebyla dostatečná k&nbsp;pozorování těch nejjemnějších vlastností a&nbsp;přípravu materiálu měl na starosti jiný tým. Když jsem se vrátil do Prahy, rozhodli jsme se využít možnosti, že na Matfyzu je dlouhá tradice přípravy krystalů, zejména u&nbsp;uranových sloučenin, a&nbsp;navázat na ni. Protože ne všude ve světě je možné s&nbsp;takovými materiály pracovat.Společně s&nbsp;kolegy, včetně týmů z&nbsp;Japonska, jsme proto upravili známý postup růstu krystalů. Používáme jednoduchou a&nbsp;elegantní metodu s&nbsp;roztavenými solemi, která vede k&nbsp;velmi čistým, až ultračistým krystalům – a&nbsp;právě ty jsou pro náš výzkum klíčové.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_2_9bbab346da.jpg" alt="Forum: Magazín Univerzity Karlovy/Vladimír Šigut: Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_2_9bbab346da.jpg 104w," sizes="100vw" width="1200" height="1813"><h5>Je to tedy vaše know-how?</h5>Je to know-how, které sdílíme i&nbsp;s&nbsp;japonskými kolegy. Základní postupy jsou veřejně známé a&nbsp;komunita je v&nbsp;tomto směru velmi otevřená. Rozdíl ale nastává v&nbsp;praxi, protože ne každý dokáže stejný postup skutečně zopakovat se stejným výsledkem. A&nbsp;právě v&nbsp;tom si myslím, že patříme mezi ty úspěšnější. Velký podíl na tom má i&nbsp;můj bakalářský student Andrej Cabala, který je zodpovědný za růst našich krystalů a&nbsp;dělá to výborně.Je to opravdu trochu jako vaření. Recept zná každý, ale výsledek záleží na provedení. Smíchá se uran a&nbsp;tellur, zasype se to správným poměrem solí, několik dní se to „peče“ v&nbsp;peci a&nbsp;když se to povede, vzniknou krystaly, na nichž pak děláme všechny další experimenty.<h5>Za jakých podmínek supravodivost studujete?</h5>Například studium kvantových oscilačních jevů lze pozorovat jen na velmi kvalitních, extrémně čistých krystalech. Nečistot musí být minimum, aby byla volná dráha elektronů dostatečně dlouhá a&nbsp;jemné fyzikální efekty se vůbec projevily. Právě proto spolupracujeme s&nbsp;dalšími špičkovými pracovišti, například se skupinou Alexe Eatona z&nbsp;Cavendish Laboratory v&nbsp;Cambridge. Nejnáročnější experimenty se odehrávají ve specializovaných vysokopolních laboratořích v&nbsp;zahraničí – třeba v&nbsp;Drážďanech, Nijmegenu nebo Toulouse. My připravíme krystaly a&nbsp;tam se provádějí samotná měření.U&nbsp;nás dokážeme pracovat se statickými magnetickými poli do zhruba 20 tesla. Pro vyšší hodnoty je nutné používat pulzní magnetická pole, která dosahují až kolem 100 tesla, ale trvají jen několik desítek milisekund. Celé měření se tedy musí odehrát v&nbsp;extrémně krátkém časovém okně. To znamená náročnou logistiku, časté cestování a&nbsp;velmi pečlivou přípravu vzorků. Navíc je třeba počítat s&nbsp;tím, že samotné UTe₂ není zcela stabilní na vzduchu, takže vyžaduje opatrné zacházení i&nbsp;mimo laboratoř.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_6_8202ac7732.jpg" alt="Forum: Magazín Univerzity Karlovy/Vladimír Šigut: Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_6_8202ac7732.jpg 238w," sizes="100vw" width="1400" height="917"><h5>Jak často při výzkumu narážíte na problémy, které se v&nbsp;danou chvíli zdají neřešitelné?</h5>V&nbsp;experimentální fyzice je to naprosto běžné. Většina pokusů nevyjde a&nbsp;únava i&nbsp;frustrace k&nbsp;tomu patří. Důležité je nezůstat na problém sám, hodně pomáhá sdílení s&nbsp;kolegy, odstup a&nbsp;pohled z&nbsp;jiné perspektivy. Často právě někdo jiný přijde s&nbsp;klíčovým nápadem.Součástí té práce je i&nbsp;neustálá pochybnost o&nbsp;vlastních datech. I&nbsp;zdánlivě senzační výsledek je potřeba znovu ověřit a&nbsp;reprodukovat, což není vždy jednoduché. Právě tahle kombinace hledání, pochybování a&nbsp;vytrvalosti dělá experimentální fyziku náročnou, ale právě to je na ní také nejzajímavější.<h5>Za svůj výzkum jste obdržel Cenu Neuron pro nadějné vědce. Jak se to odrazí na vaší práci nebo na fungování týmu?</h5>Vnímám to hlavně jako potvrzení, že to, co děláme, má smysl a&nbsp;potenciál. Ne že bychom byli jediní nebo nutně nejlepší, ale je to signál, že naše práce stojí za to a&nbsp;má cenu ji dál rozvíjet.Ocenění si velmi vážíme – já osobně i&nbsp;celý tým. Byl jsem příjemně překvapený, protože jsem s&nbsp;ním nijak dopředu nepočítal. Zároveň si ale uvědomuji, že hodnocení vědy je vždy do určité míry subjektivní a&nbsp;že existuje mnoho srovnatelně kvalitních týmů, na které se často jednoduše nedostane. Jsme rádi, že to letos vyšlo na nás, ale víme, že kvalitní fyziku dělá řada dalších lidí. Celkově mám pocit, že věda je v&nbsp;dobré kondici, i&nbsp;když se někdy říká opak.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_3_616fab1737.jpg" alt="Forum: Magazín Univerzity Karlovy/Vladimír Šigut: Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_Magazin_Univerzity_Karlovy_Vladimir_Sigut_Michal_Valiska_zkouma_jak_se_material_stane_supravodicem_3_616fab1737.jpg 226w," sizes="100vw" width="1400" height="969"><h5>Kdy jste si uvědomil, že nestačí něco objevit, ale že je stejně důležité umět to ostatním srozumitelně vysvětlit? A&nbsp;jak jste se to učil?</h5>Na začátku jsem si vědeckou práci představoval jednoduše: člověk něco zkoumá, něco objeví a&nbsp;tím to končí. Postupně mi ale došlo, že bez schopnosti výsledky srozumitelně sdělit se žádný objev vlastně nestane součástí vědy. Je potřeba umět o&nbsp;něm psát, mluvit a&nbsp;vysvětlit, proč je důležitý. Tenhle komunikační rozměr tvoří podle mě velkou část práce vědce. Zjednodušování je přitom i&nbsp;testem porozumění: pokud něco nedokážu vysvětlit jednoduše, většinou to znamená, že tomu sám ještě úplně nerozumím.<blockquote><h5>RNDr. Michal Vališka, Ph.D.</h5>Působí na Katedře fyziky kondenzovaných látek MFF UK, kde se věnuje experimentálnímu výzkumu magnetismu a nekonvenční supravodivosti uranových sloučenin. Vystudoval fyziku na MFF UK a v rámci doktorského studia působil na Institutu Laue-Langevin v Grenoblu, následně byl jako postdoktorand v CEA Grenoble. Dnes vede na Matfyzu tým, který dokáže připravovat extrémně čisté krystaly (zejména UTe₂). Za svůj výzkum získal mimo jiné Výroční cenu Nadačního fondu Bernarda Bolzana za fyziku (2024) a letos také Cenu Neuron pro nadějné vědce. Zároveň uspěl v soutěži GAČR Junior Star 2026 s pětiletým projektem STiUS: Symmetry and Topology in Ultraclean Superconductors.</blockquote>

Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem 

Osobnosti

Věda a výzkum

Článek

Cílem portálu Vědavýzkum.cz je uveřejňovat relevantní, přehledné a aktuální informace o výzkumu, vývoji a inovacích a navazujících oblastech (ochrana duševního vlastnictví, transfer technologií a znalostí, komercializace, spolupráce s aplikační sférou atd.) pro nejširší cílovou skupinu.

Vědavýzkum.cz

Reportáže, rozhovory, zprávy o vědeckých projektech a studentských akcích ... Jsme online informační bránou Univerzity Karlovy.

Forum: magazín Univerzity Karlovy

Přinášíme ty nezajímavější rozhovory a reportáže napříč všemi fakultami Univerzity Karlovy.
Univerzitní web funguje od podzimu roku 2003, od října 2020 prošel revoluční změnou grafické podoby. 
Stejně jako časopis má i web svoji anglickou podobu pro zahraniční čtenáře.

Novinky

Michal Vališka zkoumá, jak se materiál stane supravodičem

Biofyzička Gálisová využije ERC k vývoji cílené dopravy léčiv

Píše se o nás

Jaká byla konference Komunikace vědy očima médií?

#IamScientist: Jak ochočit Twitter

Mohlo by Vás zajímat

Detection of Phenol Leakage into Wastewater Using TOC Measurement

Routine Analysis of Rare Earth Elements in Basalt using ICP-MS

Analysis of rare earth elements in clay using XRF and XRD

Measurement of TOC in Chloroisocyanuric Acid Used as Disinfectant

High Precision Analysis of Major Components in Precious Metals by ICP-OES