ANALÝZA KATIONTOVÝCH SPECIÍ ARSENU V POTRAVINÁCH MOŘSKÉHO PŮVODU
Vědecké články | 2018 | Chemické listyInstrumentace
Speciace arsenu v potravinách mořského původu je klíčová pro hodnocení zdravotních rizik, protože toxicita As závisí na přítomné chemické formě. Zatímco netoxický arsenobetain (AB) je v mořských živočiších dominantní, řada kationtových forem (např. trimethylarsoniopropionová kyselina, arsenocholin, trime-thylarseniový oxid či arsenocukry) vykazuje nebezpečné účinky včetně potenciální genotoxicity a karcinogenity. Přesné stanovení těchto specií je proto zásadní pro zajištění kvality a bezpečnosti mořských plodů v potravinářském i environmentálním kontextu.
Tento referát shrnuje současné poznatky o kationtových specích arsenu v mořských organismech: popisuje jejich biologický původ a akumulaci, stabilitu během extrakce a skladování, způsoby přípravy vzorků, chromatografické metody separace a strategie detekce s důrazem na HPLC-ICP-MS. Článek diskutuje klíčové analytické výzvy a navrhuje postupy pro robustní kvantifikaci jednotlivých forem As.
Pro kvantitativní speciaci kationtových forem arsenu se uplatňuje:
Studie potvrzují, že AB je dominantní specie v mořských živočiších (až stovky μg g–1 sušiny), zatímco v řasách převládají arsenocukry. Menší kationtové speciemi (TMAO, TETRA, AC, TMAP, DMAE, GPAC) dosahují podílů v řádech ng až μg g–1, ale vykazují významnou toxicitu. AB je tepelně stabilní do 150 °C a při dlouhodobém uchovávání bez mikrobů zůstává nezměněn, ale ve zmrazených vzorcích se podíl AB snižuje a roste TMAO díky bakteriálním přeměnám. Optimum extrakce je u svaloviny ryb, zatímco u měkkýšů či tukových tkání je účinnost ~40–60 %. HPLC-ICP-MS poskytuje vysokou citlivost a selektivitu, ale vyžaduje korekci nespektrálních interferencí (vnitřní standardy, matematické modely) a stabilní gradientové podmínky.
Robustní speciace kationtových forem As umožňuje:
Další rozvoj se očekává v oblasti:
Kationtové formy arsenu v potravinách mořského původu, i když často minoritní, mohou významně ovlivnit toxicologické hodnocení. Optimální extrakce, kationtově-výměnná separace a detekce ICP-MS představují dnes nejuniverzálnější přístup. Literatura však naznačuje potřebu jednotného standardního protokolu a dostupnosti čistých standardů všech sledovaných specií.
HPLC, ICP/MS, Speciační analýza
ZaměřeníPotraviny a zemědělství
VýrobceSouhrn
Význam tématu
Speciace arsenu v potravinách mořského původu je klíčová pro hodnocení zdravotních rizik, protože toxicita As závisí na přítomné chemické formě. Zatímco netoxický arsenobetain (AB) je v mořských živočiších dominantní, řada kationtových forem (např. trimethylarsoniopropionová kyselina, arsenocholin, trime-thylarseniový oxid či arsenocukry) vykazuje nebezpečné účinky včetně potenciální genotoxicity a karcinogenity. Přesné stanovení těchto specií je proto zásadní pro zajištění kvality a bezpečnosti mořských plodů v potravinářském i environmentálním kontextu.
Cíle a přehled studie / článku
Tento referát shrnuje současné poznatky o kationtových specích arsenu v mořských organismech: popisuje jejich biologický původ a akumulaci, stabilitu během extrakce a skladování, způsoby přípravy vzorků, chromatografické metody separace a strategie detekce s důrazem na HPLC-ICP-MS. Článek diskutuje klíčové analytické výzvy a navrhuje postupy pro robustní kvantifikaci jednotlivých forem As.
Použitá metodika a instrumentace
Pro kvantitativní speciaci kationtových forem arsenu se uplatňuje:
- extrakce směsí methanol–voda nebo roztoků kyseliny dusičné (často mikrovlnně asistovaná, 5–6 min při 90–95 °C),
- odtučnění organických matric (acetone, diethylether) nebo jemné mletí a lyofilizace,
- separace kationtově-výměnnou HPLC (mobilní fáze: 2,5–20 mmol l–1 pyridin okyselený na pH 2,0–2,7 HCOOH/HNO3),
- detekce ICP-MS (reakční/kolizní cela pro odstranění ArCl+), HG-AFS/AAS pro hydridotvorné formy, GC-HG pro vybrané těkavé analýty,
- ESI-MS pro potvrzení struktury sledovaných a nově identifikovaných specií.
Hlavní výsledky a diskuse
Studie potvrzují, že AB je dominantní specie v mořských živočiších (až stovky μg g–1 sušiny), zatímco v řasách převládají arsenocukry. Menší kationtové speciemi (TMAO, TETRA, AC, TMAP, DMAE, GPAC) dosahují podílů v řádech ng až μg g–1, ale vykazují významnou toxicitu. AB je tepelně stabilní do 150 °C a při dlouhodobém uchovávání bez mikrobů zůstává nezměněn, ale ve zmrazených vzorcích se podíl AB snižuje a roste TMAO díky bakteriálním přeměnám. Optimum extrakce je u svaloviny ryb, zatímco u měkkýšů či tukových tkání je účinnost ~40–60 %. HPLC-ICP-MS poskytuje vysokou citlivost a selektivitu, ale vyžaduje korekci nespektrálních interferencí (vnitřní standardy, matematické modely) a stabilní gradientové podmínky.
Přínosy a praktické využití metody
Robustní speciace kationtových forem As umožňuje:
- přesnější hodnocení rizik spojených s konzumací mořských plodů,
- detekci potenciálně karcinogenních forem Arsenu,
- posouzení environmentální kontaminace mořského prostředí,
- podklad pro regulační limity a monitorovací programy QA/QC.
Budoucí trendy a možnosti využití
Další rozvoj se očekává v oblasti:
- nových stacionárních fází pro lepší rozlišení k podobným strukturám,
- online spojení HPLC, ICP-MS a měkké ionizace (ESI-HR-MS) pro podrobnou strukturní identifikaci minoritních specií,
- biochemických studií toxicity dosud necharakterizovaných forem,
- aplikace neinvazivních screeningových metod (lab-on-chip) pro rychlou detekci v terénu.
Závěr
Kationtové formy arsenu v potravinách mořského původu, i když často minoritní, mohou významně ovlivnit toxicologické hodnocení. Optimální extrakce, kationtově-výměnná separace a detekce ICP-MS představují dnes nejuniverzálnější přístup. Literatura však naznačuje potřebu jednotného standardního protokolu a dostupnosti čistých standardů všech sledovaných specií.
Reference
- Chapman A. C.: Analyst 51, 548 (1926).
- Francesconi K. A., Sperling M.: Analyst 130, 998 (2005).
- Neff J. M.: Environ. Toxicol. Chem. 16, 917 (1997).
- Niege C., Matysik F. M.: Anal. Chim. Acta 65, 83 (2010).
- Nischwitz V., Pergantis S. A.: J. Anal. At. Spectrom. 21, 1277 (2006).
- Lynch H. N. et al.: Sci. Total Environ. 496, 299 (2014).
- Sadee B., Foulkes M. E., Hill S. J.: J. Anal. At. Spectrom. 30, 102 (2015).
- Maher W. A. et al.: J. Anal. At. Spectrom. 30, 2129 (2015).
- Edmonds J., Francesconi K.: Appl. Organomet. Chem. 2, 297 (1988).
- Caumette G. et al.: J. Environ. Monit. 14, 2841 (2012).
- Cullen W. R., Reimer K. J.: Chem. Rev. 89, 713 (1989).
- Clowes L. A., Francesconi K. A.: Comp. Biochem. Physiol., Part C 137, 35 (2004).
- Gailer J. et al.: Appl. Organomet. Chem. 9, 341 (1995).
- Stiboller M., Raber G., Francesconi K. A.: Microchem. J. 122, 172 (2015).
- Ojo A. A., Onasanya A.: ISRN Spectrosc. 2013, 1 (2013).
- Vahter M.: Appl. Organomet. Chem. 8, 175 (1994).
- Kirby J., Maher W., Spooner D.: Environ. Sci. Technol. 39, 5999 (2005).
- Šlejkovec Z. et al.: Chemosphere 63, 1098 (2006).
- Molin M. et al.: J. Trace Elem. Med. Biol. 31, 249 (2015).
- Leffers L. et al.: Mol. Nutr. Food Res. 57, 1270 (2013).
- Larsen E. H. et al.: J. Anal. At. Spectrom. 8, 1075 (1993).
- Geiszinger A. E. et al.: Environ. Sci. Technol. 36, 2905 (2002).
- Flora S. J. S.: Handbook of arsenic toxicology. Academic Press, New York 2014.
- Li C.-S. et al.: Environ. Sci. Technol. 39, 2455 (2005).
- Shen J. et al.: Carcinogenesis 24, 1827 (2003).
- Oya-Ohta Y. et al.: Mutat. Res. 357, 123 (1996).
- Wanibuchi H. et al.: Toxicol. Appl. Pharmacol. 198, 366 (2004).
- Nishikawa T. et al.: Int. J. Cancer 100, 136 (2002).
- Guillamet E. et al.: Mutagenesis 19, 129 (2004).
- Oguri T. et al.: Arch. Environ. Contam. Toxicol. 66, 100 (2014).
- Sloth J. J. et al.: Rapid Commun. Mass Spectrom. 19, 227 (2005).
- Contreras-Acuna M. et al.: J. Chromatogr. A 1282, 133 (2013).
- Devesa V. et al.: J. Agric. Food Chem. 49, 2267 (2001).
- Garcia-Salgado S., Quijano M. A.: Anal. Chim. Acta 714, 38 (2012).
- Foster S. et al.: Talanta 71, 537 (2007).
- Norin H. et al.: Chemosphere 14, 313 (1985).
- Veléz D. et al.: J. Agric. Food Chem. 43, 1289 (1995).
- Dahl L. et al.: Food Chem. 123, 720 (2010).
- Hanaoka K. et al.: Appl. Organomet. Chem. 5, 435 (1991).
- Hanaoka K. et al.: Hydrobiologia 316, 75 (1995).
- Hanaoka K. et al.: Comp. Biochem. Physiol., Part B 94, 379 (1989).
- Hanaoka K. et al.: Appl. Organomet. Chem. 5, 427 (1991).
- Hanaoka K. et al.: Chemosphere 27, 2163 (1993).
- Devesa V. et al.: J. Agric. Food Chem. 53, 10297 (2005).
- García-Salgado S., Quijano M. A.: Talanta 128, 83 (2014).
- Chatterjee A.: Talanta 51, 303 (2000).
- Francesconi K. A., Kuehnelt D.: Analyst 129, 373 (2004).
- Whaley-Martin K. et al.: Talanta 88, 187 (2012).
- Alberti J. et al.: Fresenius' J. Anal. Chem. 351, 420 (1995).
- Ackley K. L. et al.: J. Anal. At. Spectrom. 14, 845 (1999).
- Gomez-Ariza J. et al.: Analyst 125, 401 (2000).
- Karthikeyan S., Hirata S.: Anal. Lett. 36, 2355 (2003).
- Dietz C. et al.: J. Chromatogr. A 1153, 114 (2007).
- Francesconi K. A.: Appl. Organomet. Chem. 17, 682 (2003).
- Llorente-Mirandes T. et al.: J. Agric. Food Chem. 59, 12963 (2011).
- Brisbin J. A. et al.: Talanta 58, 133 (2002).
- Pétursdóttir Á. H. et al.: Food Chem. 150, 353 (2014).
- Beauchemin D. et al.: Anal. Chem. 60, 2209 (1988).
- Terlecka E.: Environ. Monit. Assess. 107, 259 (2005).
- Regmi R. et al.: Anal. Bioanal. Chem. 388, 775 (2007).
- van Elteren J. T., Šlejkovec Z.: J. Chromatogr. A 789, 339 (1997).
- Gailer J., Irgolic K. J.: J. Chromatogr. A 730, 219 (1996).
- Villa-Lojo M. C. et al.: Talanta 57, 741 (2002).
- Pettine M. et al.: Anal. Chim. Acta 599, 191 (2007).
- Feldmann I. et al.: Fresenius' J. Anal. Chem. 365, 415 (1999).
- Cotta A. J. B., Enzweiler J.: J. Anal. At. Spectrom. 24, 1406 (2009).
- Bolea-Fernandez E. et al.: Anal. Bioanal. Chem. 407, 919 (2015).
- Gürleyük H. et al.: Spectroscopy 20, 24 (2005).
- Amr M. A.: Adv. Appl. Sci. Res. 3, 2179 (2012).
- Evans E. H., Giglio J. J.: J. Anal. At. Spectrom. 8, 1 (1993).
- Grindlay G. et al.: Spectrochim. Acta, Part B 86, 42 (2013).
- Wahlen R.: J. Chromatogr. Sci. 42, 217 (2004).
- Raber G. et al.: J. Anal. At. Spectrom. 25, 570 (2010).
- Amayo K. O. et al.: Anal. Chem. 83, 3589 (2011).
- Moreda-Pineiro A. et al.: J. Chromatogr. A 1218, 6970 (2011).
- Dufailly V. et al.: J. AOAC Int. 94, 947 (2011).
- Gorny J. et al.: J. Anal. At. Spectrom. 30, 1562 (2015).
- Chen Y. C. et al.: Cancer Epidemiol., Biomarkers Prev. 11, 1427 (2002).
- Kohlmeyer U. et al.: Rapid Commun. Mass Spectrom. 16, 965 (2002).
- Larsen E. H., Stürup S.: J. Anal. At. Spectrom. 9, 1099 (1994).
- Li W. et al.: Food Chem. Toxicol. 41, 1103 (2003).
- Chatterjee A.: Talanta 51, 303 (2000).
- Whaley-Martin K. J. et al.: Sci. Total Environ. 456-457, 148 (2013).
Obsah byl automaticky vytvořen z originálního PDF dokumentu pomocí AI a může obsahovat nepřesnosti.
Podobná PDF
SPECIAČNÍ ANALÝZA ARSENU ZALOŽENÁ NA GENEROVÁNÍ HYDRIDŮ
2020||Vědecké články
Chem. Listy 114, 374−381 (2020) Referát SPECIAČNÍ ANALÝZA ARSENU ZALOŽENÁ NA GENEROVÁNÍ HYDRIDŮ Článek je věnován 100. výročí založení Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (ICP-MS)5. Speciální důraz je kladen na popis aktuální metodiky. Stanislav…
Klíčová slova
arsenu, arsenuhydridů, hydridůreferát, referátgenerování, generováníspecií, speciítoxikologicky, toxikologickyspeciační, speciačníiasiii, iasiiipro, proselektivního, selektivníhostanovení, stanovenízávažných, závažnýchspecie, speciespektrometrie, spektrometriekoncentrace
SPECIACE ANORGANICKÉHO ARSENU V MATRICI ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU METODAMI SPE-HG-AAS A HPLC-ICP-MS
2012|PerkinElmer|Vědecké články
Chem. Listy 106, 10611066(2012) Laboratorní přístroje a postupy LABORATORNÍ PŘÍSTROJE A POSTUPY Koncentrace arsenu ve vodě je závislá na geochemickém prostředí. V přírodě bývá vyšší koncentrace arsenu v podzemních vodách, což je důsledek interakce vody s horninou. Přítomnost arsenu v…
Klíčová slova
arsenu, arsenuanorganického, anorganickéhoaas, aasicp, icpspe, sperybí, rybívýtěžnost, výtěžnostspecie, specielaboratorní, laboratornípostupy, postupypřístroje, přístrojepro, prohplc, hplctabulka, tabulkastandardu
PŘÍPRAVA VZORKŮ BIOLOGICKÉHO PŮVODU PRO SPECIAČNÍ ANALÝZU RTUTI POMOCÍ PLYNOVÉ A KAPALINOVÉ CHROMATOGRAFIE
2012||Vědecké články
Chem. Listy 106, 10341041 (2012) Referát PŘÍPRAVA VZORKŮ BIOLOGICKÉHO PŮVODU PRO SPECIAČNÍ ANALÝZU RTUTI POMOCÍ PLYNOVÉ A KAPALINOVÉ CHROMATOGRAFIE KATEŘINA MALIŠOVÁ a OTO MESTEK zejména ve vodních organismech5–7. Je známo, že lidský organismus přijímá největší množství rtuti právě s mořskými…
Klíčová slova
rtuti, rtutispecií, speciíreferát, referátmethylhg, methylhgextrakce, extrakceafs, afsryby, rybyspeciační, speciačnípostup, postupnosný, nosnýroztokem, roztokemanorghg, anorghgextrakční, extrakčníderivatizace, derivatizaceplyn
VITATOX: Legislativní a bezpečnostní aspekty speciace toxických prvků v potravinách a farmaceutických materiálech
2023|Thermo Fisher Scientific|Prezentace
Legislativní a bezpečnostní aspekty speciace toxických prvků v potravinách a farmaceutických materiálech. LEGISLATIVE AND SAFETY ASPECTS OF SPECIATION OF TOXIC ELEMENTS IN FOOD AND PHARMACEUTICAL MATERIALS Miroslav Fišera, H. Velichová, D. Sumczynski Ústav analýzy a chemie potravin Fakulta technologická UTB…
Klíčová slova
afs, afspro, prospeciační, speciačníforem, foremspeciace, speciacespecie, specieicp, icpcínu, cínuspeciaci, speciacicze, czeprvků, prvkůchromatografie, chromatografiehplc, hplcodezvy, odezvyjednotlivých